Poradna: Na čem se lze dohodnout se zaměstnavatelem při určování čerpání dovolené

Dovolená představuje právo zaměstnance na dlouhodobý odpočinek v kalendářním roce. Jejím hlavním smyslem je přerušení pracovní aktivity zaměstnance, aby se zaměstnanec mohl řádně zregenerovat. Vedle toho však nepřímo sleduje i zájmy zaměstnavatele na kvalitě odváděné práce, bezpečnosti práce, apod.

Dobu čerpání dovolené zásadně určuje zaměstnavatel. Jeho povinností je určit dovolenou tak, aby mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo.

Při určování dovolené by měl zaměstnavatel přihlížet jak ke svým provozním důvodům, tak i k oprávněným zájmům zaměstnance. Takto určenou dobu čerpání dovolené je pak zaměstnavatel povinen zaměstnanci oznámit písemně alespoň 14 dní předem (pokud se strany nedohodnou na kratší době).

Pravidlo, že dovolená má být čerpána pokud možno vcelku, není závazným pravidlem, jde spíše o „zákonné doporučení“. Zákon dokonce přímo počítá s tím, že dovolená bude poskytnuta v několika částech a pro tento případ stanoví, že alespoň jedna část dovolené má činit nejméně dva týdny vcelku. I toto pravidlo však lze eliminovat, a to dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Pokud tedy zaměstnanec vyjádří přání čerpat dovolenou v kratších časových úsecích (třeba i v rámci dnů, které „vytvoří“ prodloužený víkend), je takový postup, po dohodě se zaměstnavatelem, možný.

Přestože zákoník práce primárně počítá s čerpáním dovolené v delších časových úsecích, neboť tímto způsobem lze nejlépe dosáhnout účelu dovolené, nevylučuje se jiný postup, pokud se na něm zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou.

Pokud vám tedy vyhovuje čerpání dovolené formou prodloužených víkendů (tj. v kratších časových úsecích, než předpokládá zákoník práce) a tento způsob nekoliduje s provozem zaměstnavatele, nic nebrání tomu, abyste se na tom se zaměstnavatelem dohodl.

Odpovídaly Tereza Kadlecová a Lucie Neuvirtová z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris