Článek
| Pracuji jako recepční v hotelu s osmihodinovou pracovní dobou. Zaměstnavatel nám zakazuje vzdálit se z recepce a čerpat přestávku na jídlo a oddech, protože „by někdo mohl přijít“. Slyšela jsem, že každý zaměstnanec má nárok na přestávku nejdéle po šesti hodinách práce. Zaměstnavatel ale řekl, že to takhle funguje už dlouho a nehodlá nic měnit. Jak to tedy je? |
Přestávka na jídlo a oddech
Zaměstnavatel je povinen podle zákoníku práce poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce minimálně 30 minut. Mladistvým zaměstnancům musí být přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.
Přestávka v práci na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby a zaměstnanec tak během ní není povinen plnit pokyny zaměstnavatele.
Rozvrhování doby čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech je, stejně jako v případě rozvrhování pracovní doby, plně v režii zaměstnavatele. Je tedy na zaměstnavateli, kdy bude přestávka zaměstnancům poskytnuta a rovněž zda vcelku nebo po částech. Zaměstnavatel se ale může se zaměstnanci dohodnout na jiném postupu.
Při poskytnutí přestávky ale musí zaměstnavatel dodržet následující pravidla:
- přestávky nesmí být poskytovány na začátku a na konci pracovní doby;
- přestávka sice může být rozdělená na více částí, jedna část však musí činit alespoň 15 minut.
Přestávka v práci na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby a zaměstnanec tak během ní není povinen plnit pokyny zaměstnavatele (s výjimkou dodržování BOZP na pracovišti) či zdržovat se na svém pracovišti. Zaměstnanec ale musí být při skončení přestávky vždy připraven k okamžitému výkonu své práce.
Práce, které nemohou být přerušeny
Určité výjimky z výše uvedených pravidel existují pro zaměstnance, kteří vykonávají práce, jež nemohou být přerušeny (např. pásová výroba). I bez přerušení provozu musí zaměstnavatel těmto zaměstnancům poskytnout přestávku na jídlo a oddech, ale pouze v rozsahu přiměřeném.
Hlavním rozdílem od „běžných“ zaměstnanců, kteří mohou přerušit svoji práci, je to, že taková přestávka se považuje po celou dobu za pracovní dobu, nikoli za dobu odpočinku. Zaměstnavatel je tak povinen poskytnout těmto zaměstnancům mzdu, a to i za dobu, kdy čerpali přiměřenou dobu na oddech a jídlo.
Shrnutí vašeho případu
I za předpokladu, že by za vás na recepci neměl kdo „zaskočit“, tak je zaměstnavatel povinen vám poskytnout přestávku na oddech a jídlo, a to alespoň v přiměřeném rozsahu. V takovém případě by se tato doba počítala do pracovní doby a náležela by vám za ni mzda.
V případě, že vás na recepci pracuje víc a je možnost, aby za vás někdo „zaskočil“, tak by vám zaměstnavatel měl poskytnout běžnou přestávku na jídlo a oddych minimálně v rozsahu 30 minut.
Odpovídali David Borovec a Jakub Lejsek z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris
