Poradna: Lhůta pro vyplacení zahraničního stravného a jeho krácení

Zákoník práce za účelem úhrady stravování při zahraniční pracovní cestě přiznává zaměstnanci právo na poskytnutí stravného v zahraniční měně a vyhláška ministerstva financí dále upravuje jeho základní sazbu pro jednotlivé země.

Sazby stravného pro jednotlivé země jsou každoročně upravovány a jejich výše vychází z cen jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních v dané zemi. Pokud zaměstnanec na zahraniční pracovní cestě překračuje hranice několika států, přísluší mu stravné pro stát, ve kterém strávil v kalendářním dni nejvíce času.

Výši základní sazby může zaměstnanci pobírajícímu mzdu zaměstnavatel buď na základě dohody, nebo jednostranně před zahájením cesty změnit. Zaměstnavatel však nesmí zaměstnanci poskytnout méně než 75 % základní sazby zahraničního stravného stanoveného pro příslušný stát, a zároveň musí při stanovení výše poskytnutého stravného přihlédnout k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování. U zaměstnanců pobírajících plat (tedy pracujících ve veřejné sféře) toto snížení vůbec možné není.

Skutečná výše zahraničního stravného se určuje podle délky zahraniční pracovní cesty. Při zahraniční pracovní cestě delší než 18 hodin vzniká nárok na celou sazbu zahraničního stravného. Trvala-li vaše zahraniční pracovní cesta méně než 18 hodin, ale déle než 12 hodin, máte nárok na 2/3 stanovené sazby zahraničního stravného.

Pokud zahraniční pracovní cesta trvala méně než 12 hodin, avšak alespoň 1 hodinu, pak vám vzniká nárok na zahraniční stravné ve výši 1/3 stanovené sazby. V případě, že doba trvání vaší zahraniční pracovní cesty nepřesáhla 1 hodinu, nevzniká vám nárok na zahraniční stravné vůbec. Pro stanovení přesné výše zahraničního stravného pak dále hraje roli i to, zda zaměstnanci vzniklo během cesty i právo na tuzemské stravné.

Bylo-li vám poskytnuto během zahraniční pracovní cesty bezplatné jídlo, výše stravného se dále krátí za každé poskytnuté bezplatné jídlo o 70 % v případě vzniku nároku na 1/3 základní sazby, o 35 % v případě nároku na 2/3 základní sazby a o 25 % v případě nároku na plnou základní sazbu.

Zaměstnavatel je povinen poskytnout vám před odjezdem na pracovní cestu zúčtovatelnou zálohu na cestovní náhrady, mezi které patří také zahraniční stravné, a to až do jejich předpokládané výše. Tato povinnost zaměstnavateli odpadá pouze v případě, že se s vámi dohodne na tom, že záloha nebude poskytnuta.

Poskytnutou zálohu jste povinna vyúčtovat, a to do 10 pracovních dnů od skončení pracovní cesty, a zaměstnavatel je následně do 10 pracovních dnů povinen provést vyúčtování cestovních náhrad a případný rozdíl mezi zálohou a skutečnými nároky vám doplatit. Obě lhůty je možné prodloužit pouze na základě dohody.

V případě, že nebyla poskytnuta záloha, je zaměstnavatel povinen provést vyúčtování pracovní cesty a vyplatit vám cestovní náhrady do 10 pracovních dnů ode dne předložení veškerých dokladů k pracovní cestě.

Jednostranné snížení zahraničního stravného je v určitých případech možné, vždy ovšem záleží na konkrétních podmínkách dané pracovní cesty, jakož i na skutečnosti, zda pobíráte mzdu nebo plat. Skutečná výše zahraničního stravného je rovněž závislá na délce zahraniční pracovní cesty, případných poskytnutých jídlech i na tom, zda zaměstnanci vznikl zároveň nárok na stravné v tuzemsku.

V každém případě je však zaměstnavatel povinen, nesjednal-li si s vámi opak, poskytnout předem zálohu na zahraniční stravné. Po skončení cesty pak musí v zákonem stanovených lhůtách všechny vaše nároky ze zahraniční cesty vyplývající řádně vyúčtovat a uhradit. Obecně tedy neplatí, že by se cestovní náhrady platily v běžném výplatním termínu (pokud zrovna nepřipadne na dobu poskytnutí zálohy nebo provedení vyúčtování).

Odpovídali Ondřej Chlada a Tomáš Neuvirt z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris