Hlavní obsah

Poradna: Jak se bránit kameře?

Zaměstnavatelé se v poslední době snaží zavádět na svá pracoviště kamerové systémy. Poukazují přitom většinou na snahu ochránit své obchodní tajemství a odhalit případné krádeže na pracovišti. Zaměstnanci se však často obávají, že pravým důvodem zavedení kamer je snaha zaměstnavatele mít zaměstnance neustále pod kontrolou. Dnes si proto přiblížíme podmínky, za jakých je možné zavést a provozovat na pracovišti kamerový systém a jak se proti němu mohou zaměstnanci bránit.

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Ilustrační foto

Článek
Pracuji v reklamní agentuře a ve své pracovní smlouvě jsem se před lety obecně zavázala, že v budoucnu budu souhlasit s tím, že až zaměstnavatel nainstaluje kamery, tak bude moci monitorovat jednak mojí komunikaci s ostatními zaměstnanci, jednak to, zda dodržuji pracovní dobu – tedy nedělám něco, co bych neměla. Nyní instalace už probíhá, ale mně se do souhlasu nechce, protože se bojím, že ho zaměstnavatel zneužije.

Každý závazek není vymahatelný

Možnosti obrany zde jistě jsou – váš závazek v pracovní smlouvě je z právního hlediska neplatný. Obecně totiž nelze, aby se zaměstnanec vzdal do budoucna svých práv – tj. obecné ujednání, že budete v budoucnu souhlasit s blíže nespecifikovaným zpracováním osobních údajů, resp. s předem neurčeným zásahem do svého soukromí, na vás zaměstnavatel vymáhat nemůže.

Monitoring zaměstnanců má své limity

Postup vašeho zaměstnavatele nicméně není v pořádku ani z dalších hledisek. Sledování zaměstnanců během pracovní doby (ať již prostřednictvím kamer či jinými prostředky) je právními předpisy poměrně přísně regulováno a v zásadě přichází v úvahu pouze tehdy, pokud je zaměstnavatel schopen identifikovat závažné důvody, které zavedení příslušných opatření legitimují. Mezi takové závažné důvody může patřit kontrola využívání pracovní doby, kontrola spolupráce s ostatními zaměstnanci však těžko.

Vše je navíc nutno posuzovat v kontextu činnosti konkrétního zaměstnavatele. Například v případě továrního provozu, kde by případný výpadek zaměstnance mohl mít podstatné následky, by bylo možné o instalaci kamer za účelem využívání pracovní doby uvažovat. V rámci kancelářské práce bych však takovéto opatření považovala za nadměrný zásah do soukromí monitorovaných zaměstnanců. Což bude zřejmě i případ vaší firmy. K tomu přistupuje i další argument – v prostředí reklamní agentury bude pravděpodobně nemožné obhájit deklarované cíle zamýšleného monitoringu, když těchto cílů je bezesporu možné dosáhnout jinak (vhodnou interní komunikací, školením, kontrolní činností vedoucích zaměstnanců apod.).

Doporučení

Lze tedy uzavřít, že instalace kamer na vašem pracovišti v reklamní agentuře by představovala nedovolený způsob monitoringu, proti kterému se dotčení zaměstnanci mohou účinně bránit. Pokud jde o konkrétní způsob obrany, v první fázi bych doporučovala zaměstnavatele vhodnou formou upozornit jednak na to, že váš závazek udělit souhlas ve vztahu k instalaci kamerového systému, jak je upraven v pracovní smlouvě, není vymahatelný, jednak na to, že zavedení dané formy monitoringu na vašem pracovišti představuje nepřípustný zásah do vašeho soukromí.

Pokud by váš zaměstnavatel i přes tato varování k instalaci kamer přistoupil, patrně nezbyde nic jiného, než se (ideálně s ostatními kolegy) obrátit s podnětem na příslušné kontrolní orgány – inspekci práce či Úřad pro ochranu osobních údajů.

Odpovídala Tereza Kadlecová z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám