Článek
| „Vedoucí oddělení si mě včera pozval „na kobereček“ a vytknul mi nepořádek na pracovním stole. Mám do konce týdne čas na úklid, jinak prý mám počítat s výpovědí. Není takový postup náhodou projevem šikany a v rozporu s mým právem na ochranu soukromí?“ |
Co firma to jiný přístup
Zákoník práce ani jiný právní předpis otázku (ne)pořádku na pracovním stole, resp. na pracovišti, specificky neřeší a je tedy v kompetenci každého zaměstnavatele, jaká pravidla si v tomto ohledu nastaví. To je samozřejmě v pořádku – potřeby firem se v tomto ohledu značně různí a v praxi se tak uplatňují různé modely.
Některé společnosti (typicky banky ve vztahu k zaměstnancům na pobočkách, kteří přicházejí do styku se zákazníky) mají přesně nastavená pravidla tzv. „clean desk policy“ – interní předpisy takových firem přesně řeší, jaké předměty mohou zaměstnanci na pracovním stole mít, jak má pracovní stůl vypadat během pracovní činnosti a jaká forma úklidu je vyžadována na konci pracovního dne.
Většina společností preferuje relativně liberální přístup – oficiálně tato otázka řešena není, ale očekává se, že každý zaměstnanec bude prostě dodržovat určitý rozumný standard a nepřekročí při „dotváření“ svého pracoviště meze obecně přijatelné slušnosti a vkusu.
Na druhé straně tohoto spektra ovšem existují i společnosti, kde jsou s ohledem na druh práce zaměstnanců pravidla úklidu nastavena dosti volně – typicky u kreativních profesí, kde by dennodenní úklid a třídění podkladů byly neefektivní. Nadto je řada firem (typicky auditorské společnosti), kde funguje systém sdílených pracovních míst (tj. kde více zaměstnanců sdílí dle momentální potřeby a klientských návštěv jeden pracovní stůl). Zde povinnost vyklizení pracoviště po každém pracovním dni vyplývá z logiky věci.
Všechny výše uvedené modely jsou přitom v souladu se zákonem. Vždy však budou limitem hygienické předpisy, popř. pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které musí respektovat každý zaměstnavatel. Této problematiky se ale samozřejmě nepřímo dotýká i ochrana důvěrných informací – zaměstnavatelé musejí dbát na to, aby s dokumenty obsahujícími důvěrné informace bylo nakládáno adekvátním způsobem.
Není nepořádek jako nepořádek
K vašemu dotazu je nutné předně uvést, že váš pracovní stůl není vaším soukromým prostředím ale pracovištěm zaměstnavatele, který je tedy oprávněn (a v mezích výše uvedených právních předpisů i povinen) jeho vzhled regulovat.
Přestože váš dotaz neupřesňuje, v čem přesně váš nepořádek spočívá (osobní fotografie, zbytky jídla, chaos mezi dokumenty,…), obecně je třeba vycházet z toho, že váš nadřízený je oprávněn vám v tomto směru udílet závazné instrukce.
Šikanózní opatření by v řešené situaci mohly představovat snad jedině určité nadstandardní a nepřiměřené požadavky – např. pokud by po vás byla požadována sterilní čistota a u ostatních zaměstnanců by se tolerovala volnější pravidla. Anebo pokud by zaměstnavatel měl (bez věcného důvodu) nepřiměřené požadavky typu srovnání kancelářských sponek podle barev, umístění předmětů v sektorech vymezených v řádu milimetrů, apod.
Nepřijatelným opatřením by bylo i to, kdyby vás zaměstnavatel nutil vaše pracoviště uklízet nad rámec běžného „pracovního úklidu“, tj. požadoval by omývání pracovní desky saponátem, mytí oken či luxování koberce pod vaším pracovním stolem (zde pochopitelně předpokládáme, že tyto úklidové činnosti nelze podřadit pod druh práce, jak byl sjednán ve vaší pracovní smlouvě).
Shrnutí
Pokud tedy váš nadřízený má vůči vaší osobě, co se udržování pořádku na pracovišti týče, pouze standardní požadavky, srovnatelné s nároky, které uplatňuje vůči vašim kolegům, jedná se z jeho strany o oprávněný postup.
Doporučujeme tedy jeho instrukce následovat a pracovní stůl si ve stanovené lhůtě uklidit. V opačném případě by vaše jednání mohlo být hodnoceno jako porušování pracovní kázně a podle konkrétních okolností by skutečně mohlo být sankcionováno výtkou nebo výpovědí z pracovního poměru.
Odpovídala Tereza Kadlecová z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris
