Článek
Lidé jsou přirozeně zvědaví na informace o druhých a rádi hovoří. V mnoha organizacích, jejichž vedení není k zaměstnancům příliš vstřícné, tak nahrazuje šuškanda chybějící komunikaci a poskytuje zajímavé informace o plánovaných změnách, nových klientech i o nadcházejících projektech. To je však pouze jedna, a řekněme otevřeně, ta lepší stránka firemního klevetění.
Ta druhá už je méně příznivá. Pro některé zaměstnance je šíření drbů zábavný způsob, jak strávit den v práci, ale už jim příliš nedochází, že to může mít také závažné následky pro ně i pro dotčené kolegy.
| Jak se bránit proti pomluvám |
|---|
| vytyčte si jasnou hranici mezi osobním a pracovním životem. Neposkytujte detailní informace o svém platu, sexuálním životě ani osobních vztazích |
| stanete-li se objektem pomluv, nenechávejte to bez povšimnutí. Najděte zdroj a v soukromém rozhovoru dotyčnou osobu klidně, nicméně rozhodně požádejte, aby toho nechala. I když bude dotyčný zapírat, uvědomí si, že byl přistižen |
| pokud nepomůže soukromý rozhovor, řešte záležitost na veřejném fóru, aby každý slyšel, jaká je pravda; máte-li problém s kolegou v práci, řešte ho s ním osobně a nestěžujte si na něj ostatním. Pokud si potřebujete vylít srdce, obraťte se na přítele mimo pracovní kolektiv |
| jste-li vtahováni do pomlouvačné diskuse, taktně, ale rozhodně dotyčnému sdělte, že vás detaily z něčího soukromého života nezajímají, a odejděte. I pasivní setrvání by z vás činilo spoluviníka. |
Klevetění není ani českou zvláštností. Podle před časem provedeného průzkumu britské náborové firmy Office Angels pětasedmdesát procent kancelářských „práskačů“ přiznalo, že sdělilo kolegovo tajemství ještě týž den nejméně dvěma dalším lidem, protože se jim zdálo příliš pikantní, než aby si ho nechali sami pro sebe.
Co vede dotyčné jedince k tomu, že nedokážou udržet svěřené tajemství? Podle už zmíněného průzkumu jedním z hlavních důvodů šíření drbů je touha být považován za „člověka, který ví“.
Další motivace pak spočívá ve vychytralosti, ve snaze manipulovat druhými a v touze ukázat moc. Nechybí však ani potřeba získat pocit nadřazenosti, zakrýt vlastní nejistotu či nedostatek sebedůvěry.
Přitom informace „ze zaručených zdrojů“ často připomínají dětskou hru na tichou poštu. Pro nezasvěcené připomínám, že podstata spočívá v postupném předávání šeptané informace alespoň desítce hráčů. Poslední účastník pak výslednou informaci řekne nahlas a autor zprávy se většinou nestačí divit, co že to vlastně původně řekl.
Pomluva může uškodit
Každý z nás známe někoho, kdo byl poškozen drby či pomluvami, možná jsme sami pocítili jejich důsledky na vlastní kůži. Víme, že mohou mít dlouhodobý, někdy trvalý efekt a že mohou vážně poškodit vztahy nebo kariéru. Ostatně už ve slavné árii Dona Basilia v Rossiniho opeře Lazebník sevillský se zpívá: „A tak divně člověk zajde, jehož pomluva zlá najde, osud nezná smilování, nevinného v oběť dá...“