Článek
Fotografování pozoruhodného a zároveň velmi nevyzpytatelného a nesnadno předpověditelného přírodního úkazu komplikovala oblačnost, jež se vyskytovala nad naším územím.
Svou zkušenost s „chytáním“ polární záře popsala Novinkám amatérská fotografka Katka z Chomutova. „Vyjela jsem v noci dvakrát z Chomutova do Krušných hor. První výjezd před půlnocí, všude mraky a mlha. Takže zklamání,“ svěřila se.
Poté, co se vrátila domů, ještě před spaním zkontrolovala, jestli se situace nezměnila. Monitory polární záře už ukazovaly lepší čísla, a tak vyrazila znovu do terénu. Na Kalku v Krušných horách se na ni usmálo štěstí, mraky se na čas rozestoupily a mohla tak polární záři zachytit.
Amatérská fotografka vystupující pod pseudonymem Káťa Strofa se s Novinkami podělila o svoji fotografii polární záře z Krušných hor. Fotografii se jí podařilo zachytit v krátkém desetiminutovém okně, kdy přecházela oblačnost.
„Měla jsem asi 10 minut, než se zase přehnala mlha. Bylo to velké štěstí,“ popsala Novinkám.
Jak nepřijít o polární záři
Jak upozorňuje popularizátor astronomie a fotograf Petr Horálek na webu Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě, zájemcům o pozorování polárních září lze doporučit sledovat aktuální údaje na tzv. aurorálních monitorech, a to na počítači např. SolarHam či SpaceWeatherLive, nebo na mobilní aplikaci Aurora Alerts.
O tom, jak minimalizovat riziko, že polární záři propásneme, a jak správně v těchto výše zmíněných aplikacích číst, natočili tuzemští odborníci nedávno nové video:
Řídit se podle předpovědí vydaných s větším předstihem na základě sluneční aktivity, tedy slunečních erupcí, může nadšencům přinést zklamání, ale pokud se záře nedočkáme, neznamená to, že by šlo o nějaký „planý poplach“ od astronomů.
Co se konkrétně týká nynější polární záře, modely amerických úřadů NOAA i NASA skutečně dávaly poměrně slušnou naději na velmi výrazně zvýšenou geomagnetickou aktivitu, minimálně takové intenzity, jaké jsme se dočkali při Perseidách letošního roku.
Problém je ale podle Horálka v tom, že jak plazmatický oblak z erupce opustí Slunce (což se tedy stalo i minulý týden), už je neviditelný a všechno další jsou jen výsledky pravděpodobností.
NASA zachytila 3. října nejsilnější erupci na Slunci tohoto slunečního cykluVideo: Reuters
„Cílem vědců každopádně primárně není upozorňovat na polární záře, ty jsou vedlejší - výzkumníci se snaží modelovat plazma ze Slunce s potenciálním nebezpečím na pozemskou techniku. A tam je vždycky lepší čekat to silnější než to podcenit a potom řešit následky potenciálně nebezpečné geomagnetické bouře na Zemi,“ doplnil Horálek pro Novinky.
Co jsou sluneční erupce?
- Jak připomíná web SpaceWeatherLive, sluneční erupce je obrovská exploze na povrchu našeho Slunce, ke které dochází, když se magnetické siločáry od slunečních skvrn zamotají a vybuchnou. Sluneční erupce je definována jako náhlá, rychlá a intenzivní změna jasu.
- Sluneční erupce nastává, když se náhle uvolní magnetická energie, která se vytvořila ve sluneční atmosféře. Materiál se během několika minut zahřeje na mnoho milionů stupňů a záření je emitováno prakticky v celém elektromagnetickém spektru. Množství uvolněné energie odpovídá milionům jaderných bomb explodujících současně.
Sluneční erupce se často vyskytují, když je Slunce aktivní v letech kolem slunečního maxima. Dané erupce způsobují tzv. výron koronální hmoty (CME), která je ve skupenství plazmatu a skládá se hlavně z protonů a elektronů.
Většina erupcí se uskuteční kolem slunečních skvrn, kde se vyvine intenzivní magnetické pole z povrchu do koróny. Během erupcí vyvrhne Slunce obrovská oblaka elektrizovaného plynu, který rychlostí stovek kilometrů za sekundu zasáhne magnetické pole Země.
Tyto jevy, označované souhrnně jako sluneční bouře, sledují astronomové s obavami, jelikož mohou způsobovat geomagnetické bouře, čímž představují nebezpečí pro lidské technologie, jako jsou energetické sítě, satelity, navigace nebo letecká doprava. Sluneční bouře nicméně rovněž způsobují populární polární záře.
