Článek
Stella Polaris leží na ose zemské rotace na severní obloze. Proto se lidskému oku zdá, že má stálou polohu, zatímco ostatní hvězdy po obloze putují. Díky tomu byla Polárka po dlouhá staletí spolehlivým ukazatelem světových stran.
Nyní pohasíná poměrně rychle a podle týmu bonnského astrofyzika Hildinga Neilsona ročně odpovídá pohasínání ztrátě celkové hmoty Země.
Dlouhodobá pozorování Polárky prováděná už od roku 1844 naznačují, že její vyzařování v cyklických pulsech v cyklu jaderné fúze klesá o 4,5 sekundy za rok. Jediným vysvětlením pro tento jev je podle Neilsona ztráta hmoty.
Polárka je hvězdou souhvězdí Malý vůz (také Malá medvědice), které však na obloze není snadné najít. Lépe se proto najde pomocí "triku" s jasnějším souhvězdím Velkého vozu. Pokud se pomyslně pětkrát znásobí vzdálenost zadní části velkého vozu, dojde se k Polárce.
Měření polohy Polárky podle Velkého vozu
Vědci předpokládají, že je to jen dočasný jev a Severka z oblohy nezmizí. Tedy jednou ano, ale mnohem dříve přestane ukazovat sever, vzhledem k tomu, že polohu mění i pozemské póly a osy. Hvězdou severu se tak má stát kolem roku 3000 Gamma Cephei, která se nachází v souhvězdí Cefeus.