Pokles, nebo naopak nárůst biodiverzity? Záleží na velikosti zkoumaných oblastí

Obecně platí, že globální biodiverzita je pod tlakem, množství druhů a jedinců v jejich populacích se snižuje, což vede k obavám, že zažíváme šesté masové vymírání, tentokrát vinou člověka.

Různé vědecké studie o trendech biodiverzity nicméně vykazují překvapivou proměnlivost – ta zahrnuje nejen pokles, ale také stabilitu nebo nárůst. Důvodem těchto nesrovnalostí může být nedostatek kvalitních dat, ale také rozloha oblasti, v níž se biodiverzita posuzuje.

Expertní mezinárodní tým makroekologa Petra Keila na katedře prostorových věd Fakulty životního prostředí ČZU se pod vedením doktoranda Françoise Leroye zaměřil právě na vliv rozlohy zkoumané oblasti.

„Vymření vzácného druhu vede k poklesu diverzity celé republiky, ale diverzitu většiny malých lokalit neovlivní (protože vzácný druh na většině lokalit není). Pokles běžného druhu naopak sníží průměrnou diverzitu mnoha malých ploch, ale nesníží diverzitu celé republiky, protože nejde o vymření, ale pouze pokles. Šíření původního druhu zvýší lokální diverzitu, ale ne diverzitu ČR (protože už tu druh je). A konečně kolonizace nepůvodním druhem zvýší diverzitu ČR, ale má malý vliv lokálně, alespoň v počáteční fázi kolonizace,“ popsal Keil.

Výzkumníci navrhli čtyři možné scénáře, které se napříč analyzovanými prostorovými jednotkami (tzv. zrny) v ČR mohou odehrávat – každý s jiným dopadem na pozorované trendy biodiverzity:

Vědci empiricky hodnotili zmíněné scénáře pomocí více než 30 let dat o druhovém bohatství ptáků v šesti řádech prostorových zrn, od velikosti 30 000 m2 až po tisíce km2. V Česku např. již 40 let funguje Jednotný program sčítání ptáků, a zároveň i atlasy ze záznamů pořízených v čtvercích 10×10 km v letech 1973-2017.

„Analýza za využití strojového učení ukázala, že druhové bohatství ptáků se v měřítku Česka zvyšuje ve větších zrnech kvůli kolonizaci z vnějších populací nepůvodních druhů. Na lokální (malé) velikosti zrna se diverzita v průměru příliš nemění. Vymírání druhů se v analýze projevilo nejvíce pouze ve střední velikosti zrna, tedy u nejmenších a největších prostorových jednotek jeho význam klesá,“ vysvětlil Keil.

Odborníci také ukázali, že kolonizace, nikoli vymírání, je hlavním mechanismem, který řídí změnu ptačí diverzity v Česku, a to zejména ve velkém prostorovém měřítku.

Je tedy potřeba bádat postupně, aby bylo možné porozumět tomu, jaké mechanismy nejsilněji řídí změny biologické rozmanitosti v místní, národní – a nakonec na globální úrovni.

Výsledky výzkumu, o kterém zástupci ČZU informovali minulý týden a který byl podpořen prestižním ERC grantem (granty Evropské rady pro výzkum – pozn. red.), publikoval časopis Ecography.