Článek
Objev rukopisu, který v Itálii v roce 1912 nalezl americký obchodník se starými knihami Wilfrid Voynich, sice zasáhl vědecký svět jako rána z čistého nebe, postupně se však ukázal být spíše osinou někde hluboko ve víře, že věda je schopna vyřešit kdejakou nesnáz.
Neschopnost lingvistů, kryptografů a vůbec odborníků z různých vědeckých odvětví si s textem poradit vedla až k přesvědčení, že celý podezřelý rukopis je falzum a nemá cenu se jím odborně zabývat.
Jiné teorie hovořily o tom, že jde o svěží vtípek mladého Leonarda da Vinci a pozoruhodné je i tvrzení, že rukopis je dílem mimozemských autorů. Zabývali se jím i šifranti během druhé světové války, i ti však narazili. Tehdy ale vznikl názor, že původci díla jsou nejméně dva, používají jiný rukopis a dialekt.
Detail písma Vojničova rukopisu
Falzum to není
Jistý obrat přišel loni v červnu, kdy teoretický fyzik Marcelo Montemurro zveřejnil studii, v níž popsal, že podle počítačové analýzy textu se jeho struktura, pravopisná a gramatická pravidla, podobá skutečným jazykům. Teorii o falzifikátu odsoudil jako zcela nepodloženou.
Letos zase v americkém botanickém časopise vyšel článek dokládající, že některé z rostlin, vyobrazené v rukopise, mají svůj původ v Mexiku a v 15. století tam bezesporu rostly. Podle jednoho z autorů Arthura Tuckera je proto pravděpodobné, že je rukopis psán aztéckým jazykem nahuatl.
Stephen Bax, profesor aplikované lingvistiky na University of Bedfordshire
Stephen Bax, expert na aplikovanou lingvistiku, se rukopisem zabývá poslední dva roky. Podle svých slov použil při luštění rukopisu své zkušenosti se středověkými texty a znalosti semitských jazyků, jako je například arabština. „Napadlo mě určit v textu vlastní jména, pomocí metody, jíž se luštily egyptské hieroglyfy a další tajemné rukopisy. Text obsahuje řadu ilustrací hvězd a rostlin, porovnáním se středověkými rukopisy v arabštině a jiných jazycích se mi podařilo některé identifikovat. Mým cílem je inspirovat další lingvisty v práci na rukopisu podobnou metodou,“ popsal vědec.
Jak uvedl, tímto způsobem se mu podařilo rozluštit slovo Taurus, hned vedle obrázku se sedmi hvězdami, znázorněnými jako součást souhvězdí.
Dalšími slovy jsou kantairon u obrázku zeměžluči (lat. centaurium), jalovec, černucha setá, koriandr, čemeřice, šafrán a bavlna či Chiron (planetka).
Vojničův rukopis
- byl nalezen v roce 1912 v Itálii americkým obchodníkem s knihami Wilfridem Voynichem. Radiouhlíkovou metodou bylo určeno, že pochází někdy z let 1404-1438. Původně měl asi 272 stran v 17 arších, dochovaných je však pouze 240. Kniha obsahuje zhruba 35 tisíc slov a je rozdělena do několika částí, botanické, astronomické, biologické, kosmologické a farmakologické.
- jeho prvním doloženým vlastníkem byl alchymista Jiří Bareš, žijící v Praze na počátku 17. století. Mezi další majitele patřil učenec Athanasius Kircher. V současnosti jej vlastní Yaleova univerzita, která jej získala v roce 1969.
„Už nyní můj výzkum ukázal, že rukopis není falzum, ale zřejmě vědecké pojednání o přírodě, možná v blízkovýchodním nebo asijském jazyce,“ dodal Bax.