Pod nejjasnější oblohou na světě, kde krvácí z nosu a kůže slézá z rukou

Poušť Atacama znám po třech cestách na sever Chile lépe než mnoho končin naší krásné republiky. Oblast, která neodpouští chyby, umí prověřit odolnost lidského organismu až na samotné hranice. Extrémní sucho a vysoké teploty v kombinaci s nadmořskou výškou bezmála tři tisíce metrů nad mořem trochu dále od pobřeží umí člověka takříkajíc vyřadit mimo provoz.

Když jste však dobře připraveni, tak se před vámi umí rozevřít životní zážitek. Málokdo totiž ví, že menší bratříček vznikajícího dalekohledu, Velmi velký dalekohled (Very Large Telescope - VLT), je totiž každou sobotu v roce přístupný i turistům a nadšencům pro astronomii. Co na tom, že je to bez nadsázky stranou od všeho? Pokud se vám někdy podaří do této končiny světa zavítat, je to zajížďka, kterou snad nelze nepodniknout. Potřeba je jen včasná rezervace, samotná prohlídka je zdarma.

Oblast s názvem Paranal se nachází zhruba 130 kilometrů jižně od města Antofagasta a slouží výhradně astronomům, kteří zde provádějí pozorování na zdejších zařízeních, představujících světovou technologickou špičku. Tedy přinejmenším do doby, než bude dokončený gigantický dalekohled ELT, což by mělo být někdy v letech 2028 až 2029.

V rámci prohlídky si můžete prohlédnout dalekohledy zvenku a dostanete možnost nahlédnout i přímo do jednoho z nich. Pro fanoušky astronomie je to výjimečný zážitek. My jsme však jako novináři dostali výjimečnou šanci pobývat zde i po setmění. Naše miniaturní novinářská skupinka byla složená z členů ze všech koutů světa od Francie až po Austrálii.

Pobývali jsme společně s astronomy v tzv. Paranal Residencia, nazývané někdy též ESO Hotel. Jediném ubytování široko daleko. Této výjimečné stavbě, která si zahrála i v bondovce Quantum of Solace, se budu separátně věnovat v dalším chystaném článku, protože jde skutečně o jedno z nejkurióznějších míst na světě, kde lze strávit noc. Lokalitu má tento hotel skutečně praktickou, nachází se přímo na úpatí kopce Paranal, na kterém stojí dalekohledy VLT.

Když se vyráží autem po setmění nahoru, musíte mít vypnuté reflektory a nesmíte používat ani silné baterky či čelovky, kterými byste mohli kazit absolutní tmu, jež se zde rozprostírá. Pokud jsou zde západy slunce působivé, tak to, co se okolo vás rozprostře po setmění, je jako z jiného světa. Pouhým okem jste schopni na obloze rozeznat to, o čem si můžete nechat běžně jen zdát. A když z jednoho z velkých dalekohledů „vyšlehnou“ zaměřovací lasery směrem k hvězdám, chtě nechtě zatajíte dech.

„Poušť Atacama je obecně jedno z nejsušších míst na světě. A vlhkost je známý nepřítel astronomických pozorování. Vzhledem ke zdejší nadmořské výšce se pak oblačnost po většinu roku nevyškrábe přes přilehlý masiv, a tady tak bývají ideální pozorovací podmínky po naprostou většinu roku. Ale i nás trápí změny klimatu. Období, kdy se sem dostává oblačnost, se trochu mění a prodlužuje,“ říká mi během nočního pozorování astronom Juan Carlos Muñoz, který zde dlouhé roky pracoval a ve stávající době pracuje pro ESO v německé centrále.

Astronomové, kteří v oblasti Paranalu pracují, to nemají úplně snadné navzdory tomu, že zde mají skvělé zázemí. Pro představu: Tato oblast je tak nehostinná, že není vhodná pro kontinuální lidský pobyt. V praxi to funguje tak, že sem astronomové organizace ESO jezdí na turnusy, obvykle pouze týdenní. To vše proto, aby se dlouhodobý pobyt neprojevil na jejich zdraví.

Mám být konkrétnější a podělit se o osobní zkušenost? Po dvou dnech v tomto prostředí jsem začal občasně vysmrkávat krev a mé dutiny byly zcela suché. A to navzdory tomu, že se ve speciálním ubytovacím zařízení nachází dokonce i vnitřní bazén, který mimo jiné vylepšuje vzdušnou vlhkost. Po třech dnech se mi pak začala loupat kůže z rukou, což je něco, co se mi ještě nikdy dříve nestalo, a to ani v jiných částech pouště Atacama, kde jsem už několik týdnů strávil. I tak bych však nasedl znovu do letadla v tu vteřinu, kdy bych dostal nejmenší šanci podívat se zpět na zmíněné observatoře. Tak výjimečné toto místo je.