Článek
Vzhledem k industriálnímu zaměření Česka mají střední průmyslové obory nezastupitelnou úlohu v rámci vzdělávacího systému. Podle informací NÚV je loni nabízelo 279 škol - stejně jako před deseti lety.
Přes 40 tisíc žáků
Největší počet studentů v průmyslových oborech byl na Střední průmyslové škole Zlín, a to 750 z 850 dětí, které do školy chodily. K velkým průmyslovým školám patří také třeba Střední průmyslová škola Resslova v Ústí nad Labem či Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická v Plzni.
Na průmyslové obory mimo IT, strojírenství, elektrotechniku a stavebnictví chodí méně žáků. Většina školu dokončí.
Na každé z nich se na povolání v průmyslu připravuje asi 700 středoškoláků. Dohromady jich loni bylo v průmyslových oborech přibližně 41 tisíc.
Hlavně IT
Ačkoli průmyslové obory nejsou jednoznačně definovány, tradičně se za ně považují všechny technické, jako například strojírenské, stavebnické, elektrotechnické nebo chemicko-technologické.
Řadí se mezi ně nejen informační technologie (IT) a průmyslová ekologie, ale také hutnictví, oděvnictví, obuvnictví, polygrafie či zpracování dřeva.
Největší počet studentů takzvaných průmyslovek byl v loňském školním roce na oboru informační technologie, a to 13 775. Následovaly obory strojírenství, elektrotechniky a stavebnictví, na kterých bylo zapsáno 6600 až 8100 středoškoláků.
Na ostatní průmyslové obory chodí výrazně menší množství žáků. Většina školu dokončí, předčasné ukončení studia nebývá podle ústavu pro vzdělávání časté.
Zájem zaměstnavatelů
V posledních šesti letech rostou počty studentů ve strojírenství, a to navzdory tomu, že vzhledem k populačnímu vývoji od 90. let ubývá počet patnáctiletých dětí. V roce 2011 nastoupilo na strojírenský obor 2200 středoškoláků, o pět let později o 700 více.
Zájem o informační technologie a elektrotechniku je v posledních letech vyrovnaný. Počet prváků ve stavebních oborech klesl z 2534 žáků v roce 2011 na 1912 loni.
Zaměstnavatelé mají zájem hlavně o absolventy strojírenských a elektrotechnických oborů. Absolventi elektrotechniky, stavebnictví, strojírenských a informatických oborů se většinou také chtějí uplatnit přímo ve svém oboru.
Mimo obor si chce hledat zaměstnání jen asi pětina absolventů. Nezaměstnanost absolventů průmyslových oborů se pohybuje kolem 7,5 procenta.
Vzdělávání v technických oborech je jednou z priorit ministerstva školství a má dlouhou tradici.
Nejstarší průmyslová škola v ČR
Nejstarší průmyslovou školou v Česku je pražská Střední průmyslová škola strojnická (SPŠS Betlémská), která sídlí v Betlémské ulici. Založena byla v roce 1837.
Význam pro rozvoj průmyslového školství měla „Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách“, založená v roce 1833. Měla pomáhat rozšíření průmyslového podnikání.
Střední průmyslová škola v Betlémské ulici, ruční kresba Josefa Lady
Člen Jednoty, kníže Oettingen–Wallerstein, založil roku 1835 na Zbraslavi na zkoušku první českou řemeslnickou školu. Neměla charakteristické znaky dnešní školy, pořádala obvykle jen krátkodobé akce pro zdokonalování řemeslné dovednosti, ale osvědčila se, jak uvádí SPŠS na svém webu.
Před reálnou školou byly kurzy
Roku 1837 zřídila Jednota nedělní průmyslovou školu v Praze. Nacházela se v budově Jednoty v Rytířské ulici, ale protože se hned přihlásilo 400 žáků, vyučovalo se i v Klementinu a v budově techniky v Husově ulici.
Škola měla formu kurzů, z nichž některé doplňovaly všeobecné vzdělání žáků, ostatní měly tematiku odbornou, například strojírenskou či zemědělskou. Pořádaly se podle okamžitého zájmu, často jen podle volby lidí, kteří v nich byli ochotni bezplatně vyučovat.
V roce 1842, kdy Praha měla 146 418 obyvatel, navštěvovalo tuto školu již 800 mistrů a tovaryšů. Později se doplnily i kurzy večerní. Vyučovalo se bezplatně kreslení a rýsování, aritmetice, geometrii, účetnictví, chemii, strojnictví a fyzice. Jak se zvyšovaly nároky na technické vzdělání, počet žáků narůstal.
Čeští členové Jednoty, podporováni Karlem Havlíčkem Borovským, usilovali, aby se místo těchto volných běhů zřídila úplná průmyslová škola. Boj o vybudování takovéto školy vyvrcholil v revolučním roce 1848, kdy ji vláda konečně povolila.
Bachův absolutismus její ustavení oddálil, takže k otevření mohlo dojít až roku 1857 - vznikla jako nedělní a večerní škola s českým i německým vyučovacím jazykem. Sídlila v budově české reálky v Panské ulici. V jejím čele stanul významný přírodovědec Jan Evangelista Purkyně. Ke slavnostnímu otevření došlo 8. března 1857.
Denní studium bylo částečně zavedeno až v roce 1868, definitivně byla škola zajištěna až v roce 1882, kdy byla převzata do státní správy. V té době měla „První státní průmyslová škola v Praze“ statut dvouleté mistrovské školy. Od roku 1884 má na rohu Betlémské ulice vlastní budovu.
