Pobyt ve vzdáleném vesmíru? Astronautům hrozí poruchy erekce i ztráta nehtů, zjistili vědci

Díky laboratornímu výzkumu na krysách američtí odborníci dospěli k závěru, že kosmické záření a vliv snížené gravitace poškozují funkci erektilní tkáně a že negativní dopady mohou trvat desítky let, napsal deník The Guardian.

Výzkum podpořený americkou Národní agenturou pro letectví a vesmír (NASA) je podle autorů první, který se zabýval dopady kosmického záření na sexuální zdraví astronautů. Podle nich je třeba tématu v budoucnu věnovat větší pozornost a zaměřit se na to, jak negativním procesům ve tkáních při delších pobytech ve vesmíru předcházet.

„Negativní účinky kosmického záření mohou být dlouhodobé. Zlepšení dosažené tím, že se zaměříme na oxid dusnatý a redoxní reakce ve tkáních, ale ukazuje, že tyto poruchy erekce mohou být léčitelné,“ poznamenal jeden z autorů studie Justin La Favor z Floridské univerzity.

Ovšem potenciální problémy s erekcí nejsou jedinou možnou komplikací, dřívější studie hovořily mj. také o potížích s močením nebo i se zrakem. Hrozbou, lépe řečeno faktem, je i úbytek svalové a kostní hmoty.

Minulý týden navíc server Science Alert upozornil i na možný problém s prsty astronautů, resp. s jejich nehty - tedy na onycholýzu, což je vlastně odloučení nehtové ploténky od lůžka. Obecně může být způsobena traumatem, kožními (psoriáza, mykóza apod.), ale i systémovými chorobami.

Zdá se, že problém onycholýzy v kosmu má mnohem více společného s atmosférickým tlakem než s gravitací. Nízký atmosférický tlak lidskému tělu neprospívá. I proto astronauti a kosmonauti nosí skafandry, aby mohli bezpečně provést práce mimo vesmírnou stanici. A právě při pobytech mimo vesmírnou loď či stanici, při „vesmírných procházkách“, to hrozí nejvíce. Aby byl skafandr při provádění těchto výstupů do otevřeného kosmického prostoru co nejbezpečnější, musí být natlakován. Jenže co se týká rukou a rukavic, ochrana očividně není „neprůstřelná“.

Odborný tým vedený Christopherem Reidem ze společnosti Boeing začal letos studovat rizikové faktory spojené s onycholýzou u astronautů. Po výzkumu 31 hlášených nehtových poranění způsobených během výcviku i vesmírných misí badatelé odhalili, že poměrně důležitou roli hraje konstrukce vybavení.

Vědci ke svým poznatkům využili dva různé typy rukavic, a byť konstatovali, že zranění jsou zatím nevyhnutelná, podle výsledků se u jednoho typu vyskytovalo 8,5krát větší riziko ztráty nehtů. Většina poranění se týkala prostředníčku, což ovlivňovala i délka prstu. Z výzkumu navíc vyplynulo, že se problém více týká žen než mužů.

V roce 2015 navíc popsala epidemioložka Jacqueline Charvatová z už zaniklé soukromé instituce Wyle Laboratories, jak rukavice působí na astronauty během prací mimo stanici. Ve studii vysvětlila, že vybavení tlačí na ruce, což může vést k bolesti, svalové únavě, odřeninám i právě odpadnutí nehtů.

„Tento typ zranění se objevuje během výcviku i misí v celé historii NASA bez ohledu na model rukavic,“ zmínila.

A již v roce 2010 se jiná studie zabývala údaji od 232 astronautů NASA a zjistila, že 22 z nich (asi 10 procent) utrpělo toto poranění nehtů při nošení rukavic ve skafandru. Důležitou roli hrají podle výzkumníků klouby v horní části pěsti, kde setkává dlaň s prsty. Studie naznačila, že rukavice ve skafandru omezují pohyblivost těchto kloubů, což způsobuje větší tlak na prsty - a to vede ke snížení průtoku krve, poškození tkání a onycholýze.

Všechna tato varování nyní vědci připomínají i s ohledem na to, že se NASA i další národní kosmické agentury připravují na dlouhodobější průzkum vzdálenějšího vesmíru pomocí pilotovaných misí. V rámci mise Artemis by mohli astronauti vyrazit k Měsíci možná už v příštím roce, přičemž přistání je zatím stále v plánu na rok 2025. Let k Marsu je zatím plánován na období po roce 2040.