Pobyt v lesní školce jde dětem k duhu. Bažinka žije smíchem a radostí z pohybu v přírodě

„Káňata jsou dnes na divadelním představení v Olomouci. Další děti jsou nemocné, jeden chlapec sem chodí pouze třikrát týdně,“ vysvětlila Novinkám ředitelka Bažinky Jiřina Popelková s tím, že o děti se v každé třídě vždy starají dva dospělí průvodci.

„Celkem jich máme devět, dva jsou muži,“ konstatovala.

Rodiče do Bažinky své ratolesti přiváděli postupně. O půl deváté se všechny sešly tradičně venku u písničky. Jde o rituál, kterým je tam každý den zahájen. Děti zpívaly, tančily a zároveň skotačily. Odevšad, kam se pohnuly, byl slyšet smích.

„Tématem dnešního dne je lidské tělo. Budeme si proto povídat hlavně o srdci a pak přijde na řadu hra s tím spojená,“ prozradila průvodkyně Pavla Vohánková, která v Bažince pracuje dva roky.

Děti pak rozdělila a ty hledaly barevná srdíčka z papíru. Následně se odebraly do maringotky, kam za nimi přišla Mína (maňásek), se kterou si povídaly o lhaní a důvěře. Následovala svačina a pak všichni vyrazili na výpravu.

„Takový je zhruba rámec každého dopoledne. Většinu času trávíme venku. Výpravy jsou zaměřené podle období a počasí vesměs na nějakou konkrétní činnost. Třeba sportovní program, vyřezávání ze dřeva nebo jen tak na volnou činnost, kdy si děti v přírodě staví na oblíbených místech domečky,“ popsala Vohánková.

Po obědě děti mají, jak dále informovala, klidový režim. „Některé jdou i spát. Až si odpočinou, buď něco tvoří uvnitř, nebo jdou ven, kde mají většinou volnost. Právě po tom nevíce prahnou. Vše ale máme neustále pod dozorem,“ řekla průvodkyně.

Každá třída má zázemí v podobě vytápěného mobilního domku, včetně prostor k odpočinku. Děti mají ve venkovní části areálu, který je ohraničen provazy, k dispozici například i blátoviště, staveniště, kuchyňku, houpadla na stromech, ohniště, týpí, altánek.

„Máme také krmítka, v nichž pozorují ptáky, záhony, kde zahradničíme. Kolem úžasnou přírodu, neboť jsme přímo u lesa na hranici Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví,“ doplnila ředitelka.

Bažinku navštěvují děti místní, z okolních obcí a z Olomouce. Rodiče platí školné. Bažinku, kde letos činí 4500 korun, si pochvalují.

„Jsme místní. Bažinka nám přišla jako dobrá příležitost dostat děti co nejvíce ven a umožnit jim příjemný pohyb v malém kolektivu s respektujícím přístupem průvodců. Myslím, že jim to sedí, užívají si to,“ řekla Novinkám Monika Vraštilová, matka malého Jonáše.

„My to máme s dojížděním, ale stojí nám to za to. Školních tříd si za svůj život děti užijí ještě hromady. Tady se vyblbnou v přírodě a má to fakt smysl. Chodí sem už naše druhé dítě a neměnili bychom. Že tady běhají v blátě a lezou na stromy, nám přijde jako přidaná hodnota. Klasická školka by sice byla jednodušší, levnější, děcka bychom dovedli za roh, ale chtěli jsme využít možnosti mít děti v přírodě,“ nechal se slyšet Martin Klimecký, jenž do bažinky přivedl syna Vítka.

V lesních školkách, tedy v lesních klubech i lesních mateřských školách, které jsou členy Asociace lesních mateřských škol (ALMŠ), se aktuálně vzdělává téměř 4000 dětí, přičemž tento počet každým rokem roste. Situace se liší podle regionu, ale v některých jsou dokonce čekací listiny.

„Aktuálně evidujeme přes 150 členů. Celková přesná čísla nejsou k dispozici, ale odhadujeme, že u nás funguje okolo 300 zařízení tohoto typu,“ uvedla Denisa Dvořáková z ALMŠ s tím, že například v roce 2019 měla asociace 106 členů.

Lesní MŠ je zapsána v Rejstříku škol a školských zařízení, dostává finanční příspěvky od státu a děti v ní mohou plnit povinný rok předškolní docházky. Je pod kontrolou České školní inspekce a Krajské hygienické stanice.

Lesní klub není zapsán v Rejstříku škol a školských zařízení, nedostává žádné pravidelné příspěvky od státu a děti v něm nemohou plnit povinný rok předškolní docházky. Provoz klubu nepodléhá žádným povinným kontrolám.

„Je na rodiči, aby byl důsledným kontrolním orgánem v zájmu dětí,“ podotkla Dvořáková.