Článek
Na Marsu dosud nebyla zaznamenána žádná stopa po přítomnosti života, natož po složitých rostlinných organismech.
To, co vypadá jako holé stromy se sevřenými korunami či jako řady jednoduchých řídkých křovisek, vytvářejících jakési meze na hřebenech bílo-růžových dun, obklopujících v téměř dokonalém kruhu severní pól Marsu, jsou gejzíry sublimujícího oxidu uhličitého, známého v pevném skupenství jako „suchý led“, s příměsí bazaltových tmavých písků vulkanického původu.
Podobně jako na Zemi i na Marsu je teď na severní polokouli zima, projevující se zmrznutím bělavého plynu do „sněhové“ pokrývky. Narůžovělou barvu jí dává všudypřítomný prach z regolitu, marsovské „hlíny“.
Sluneční paprsky, opírající se do ledových dun, však zmrzlý kysličník zahřívají a způsobují jeho sublimaci, přeměnu z pevného přímo do plynného skupenství. To je doprovázeno zvětšením objemu, takže unikající plyn tryská nad povrch poměrně velkou silou a strhává s sebou i černavý bazaltový prach.
Při pohledu z ptačí perspektivy z výšky kolem dvou set kilometrů, kde je dráha MRO, je iluze holých stromů trčících ze sněhu dokonalá. Z povrchu stoupá silný kmen, jenž se větví na stále slabší větve – a dál už je bazaltový prach tak řídký, že jej ani supercitlivá kamera nevidí. Bazalt vlastní vahou pak spadne dolů a duny popráší.
„Když se podíváte pozorně, někde je vidět i stín, který stoupající plyn s prachem vrhá na bělavou dunu,“ upozornila Hansenová na stránkách serveru space.com.