Článek
Jak Pluto k rozmanitému terénu přišlo, zůstává záhadou. Podle vědců z NASA, které citoval odborný časopis Science, je však zřejmé, že toto deváté největší a desáté nejhmotnější známé těleso naší sluneční soustavy je nečekaně aktivní.
V atmosféře Pluta existují pohoří, stejně jako ledové vulkány a rozsáhlé pláně, které jsou tvořeny rozpouštějícím se metanovým ledem. Mohou zde dokonce existovat i oblaka.
Teploty až minus 230 °C
Rozvoji této trpasličí planety nezabránila ani pro běžného smrtelníka nepředstavitelně nízká teplota. Na povrchu padají teploty pravidelně až k minus 230 °C.
Jezera a řeky kapalného dusíku se přesto na Plutu podle počítačových modelací nacházely. A to především díky výrazně vyššímu sklonu rotační osy této trpasličí planety. Ten dosahuje hodnoty 120°, pro porovnání Země má rotační osu 23,5°.
Díky velkému sklonu byla poměrně velká část Pluta vystavena Slunci a docházelo k zahřívání povrchu. Důsledkem toho bylo proudění kapalného dusíku na povrchu. Podle vědců tomu tak ale bylo před 800 až 900 milióny lety.
Vědci se nyní přou, zda může být Pluto v bodoucnu vlivem své trajektorie a sklonu rotační plochy opět dostatečně teplé, aby na jeho povrchu mohl opět proudit kapalný dusík. V současnosti jsou totiž všechny objevené toky zamrzlé.
O Plutu rozhodla konference v Praze
Pluto bylo objeveno v roce 1930 a považovalo se za planetu až do roku 2006, kdy věci změnili kritéria pro klasifikaci planet. Stalo se tak na mezinárodní konferenci v Praze. Tam bylo určeno, že planetou je pouze objekt, který obíhá kolem hvězdy. Současně je dostatečně hmotný, má tedy dostatečnou gravitaci, aby měl kulovitý tvar. Také je podmínkou, aby jeho satelity byly výrazně menší, aby si planeta takzvaně vyčistila své okolí. Právě to Pluto nedokázalo.
Důvodem je jeho měsíc Charon, který je sice méně hmotný než trpasličí planeta, je však téměř stejně velký. Je jedním z pěti měsíců, které kolem Pluta obíhají. Předpokládá se, že společně tvoří binární těleso, někdy také dvojplanetu. Obíhají kolem společného středu.