Platy učitelů jsou neúnosné. Míč je na straně vlády, říká expert

V akademickém senátu právnické fakulty jsme se dohodli, že se přidáme k protestu, protože nám odměňování v humanitních oborech připadá neúnosné.

Docentka Daniela Tinková z Filozofické fakulty UK v pondělí na tiskové konferenci uvedla, že se u nich mzdy pohybují na úrovni minimální zaručené mzdy pro daný typ práce a že jsou leckdy vyučující přeřazováni na nižší stupeň, aby to vůbec vyšlo. A základní tabulková mzda je 37 600 korun pro profesora, pro docenta 34 600 a pro odborné asistenty 31 400. A to je velice špatné ohodnocení.

U nás jsou mzdy jen o něco vyšší, takže to taky není dobré. Od nás odcházejí zejména talentovaní doktorandi. Někteří zůstávají, protože jim přijde super dělat právní vědu, ale mnozí rychle přijdou na to, že si lze najít v právní praxi mnohem lukrativnější práci.

Učitelé to řeší různě. Někteří pracují za tuto mzdu, protože si to mohou dovolit z nějakých osobních důvodů. Já jsem třeba zdědil byt v Praze, takže mám jiné výdaje než jiní. A jiní to kombinují s právní praxí. V malé míře to může být i žádoucí, ale často hrozí, že se musí praxi věnovat natolik, že energie na právnickou fakultu už jim tolik nezbývá. Připadá mi, že míra odměňování není dobrá a dlouhodobě nepřispívá k tomu, aby bylo naše vysoké školství kvalitní.

Ty obory máme hlavně proto, že jsou pro ČR ze strategických důvodů důležité. Studuje je málo lidí, ale kdyby zanikly, tak by nám chyběli odborníci například pro asijskou oblast a od arabistů po ukrajinisty. Vedle toho také máme slavnou egyptologii, která má ve světě věhlas.

A to, aby byla provázána pracoviště napříč univerzitami, je atypické. Na to vysokoškolský zákon není vůbec stavěný. Zdá se mi, že to není tak jednoduché, jak to pan ministr líčí.

Tento pojem bych nepoužil. Ale je to systém z 90. let a kolegové vznášejí poměrně zásadní pochybnosti, jestli se ten systém už nepřežil. V době svého vzniku reflektoval například to, že některé přírodovědní a technické obory vyžadovaly větší míru drahých přístrojů než ty humanitní. A tomu odpovídaly koeficienty.

Ale zaznívají výhrady, že řada humanitních věd, včetně lingvistiky, už také používá finančně náročné přístroje. Ty se navíc často pořizují z grantových prostředků. Přitom právě kvůli koeficientu jde na přírodovědní obory automaticky třeba třikrát víc peněz, a to včetně peněz na mzdy.

I tuto debatu má smysl vést, ale primární mi přijde debata o lepším financování vysokých škol ze státního rozpočtu, protože to, kam se to dostalo za posledních deset let, mi přijde špatné. Nezdá se mi, že problém podfinancování humanitních a společenskovědních oborů je daný tím, že se přírodovědné obory topí v penězích a že by se to mělo vyřešit přerozdělením.

Nemyslím, že humanitní obory vytrhne, když budeme chodit za kolegy z matematicko-fyzikální fakulty a říkat jim, aby nám dali několik tisícovek ze svých také ne zrovna závratných mezd.

Primárně by se vláda měla zamyslet, když chce znalostní ekonomiku, jak chce financovat vysoké školy. Na demonstraci jsem říkal, že narostly peníze do základního a středního školství za deset let o 123 procent, ale peníze pro vysoké školy a vědu jen o 11 procent. Tak tam je podfinancování vidět.

Jak už jsem řekl, bez navýšení financování se toho moc nezmůže. Po úterní demonstraci jsem to chápal tak, že míč je na straně vlády. Chápu, že je rozpočet napjatý, ale připadá mi, že jsme poukázali na důležitý problém a že by se měl řešit.

Někteří upozorňují na paragraf 110 zákoníku práce, který hovoří o stejné odměně za stejnou práci. Mám ale pochybnosti, zda lze to ustanovení mechanicky aplikovat na vysoké školy. Jednak asi mohou být rozdíly v náročnosti oborů, jednak VŠ požívají jistou míru autonomie. Ale o dalších krocích jsme se v akademickém senátu právnické fakulty zatím nebavili.