Článek
„Od chvíle, co jsme před několika málo desetiletími objevili výhody plastů, ničíme ekosystém v oceánech,“ uvedla Svenssonová podle stanice BBC.
Sama byla svědkem záchrany mladé želvy, kterou keňští rybáři donesli do tamní kliniky pečující o zvířata a která pozřela plastový odpad v moři. Želva měla v žaludku tolik plastu, že se jí nafouklo břicho a nemohla se ponořit pod hladinu, protože ji plast nadnášel. Po dva týdny jí dávali projímadla, aby jí vyčistili trakt a želva se mohla vrátit do moře.
„Musíme udělat daleko více pro to, aby se plasty v prvé řadě do moře vůbec nedostávaly,“ varovala těsně před prosincovým ekologickým summitem OSN v Nairobi.
Přes dvě stovky států, které se jej zúčastnily, nakonec podpořily pouze záměr omezit znečišťování moří plasty. Podepsaly rezoluci, v níž se zavázaly sledovat množství umělých hmot vyhazovaných do oceánů. Dokument je ale bohužel nezávazný. A navíc bez harmonogramu, protože například USA si nepřály žádnou mezinárodní dohodu obsahující konkrétní cíle.
Více umělých hmot než samotných ryb
Rezoluci připravilo Norsko, na něž problém přímo doléhá, upozornil norský ministr životního prostředí Vidar Helgesen. „Našli jsme stopy umělých hmot uvnitř slávek, které tak rádi jíme,“ řekl. Zmínil také případ vyčerpané velryby vyvržené na břeh, kterou museli zabít. V jejím břiše prý objevili 30 igelitek.
Každý z nás by se měl zamyslet nad tím, co kupuje.
Po celém světě tvoří plasty 85 procent odpadků na plážích. UNEP varuje, že při pokračování současného trendu bude v mořích za 33 let více plastů než ryb. Nyní ročně v oceánech končí odhadem kolem osmi miliónů tun umělohmotných předmětů, jako jsou lahve či obaly. Ty hubí mořský život a zpětně přes mořské produkty pronikají do lidského potravního řetězce.
Nejvíce plastového odpadu produkuje Čína, ta se ale jeho objem snaží snížit, řekl šéf UNEP Erik Solheim. Vyzval také, aby vlády některé obaly zakázaly či předělaly. „Problém je urgentní a potřebuje řešit hned teď,“ podotkla Li Lin z ekologické organizace WWF. „Je nutné, aby výrobci zodpovídali za výrobky,“ dodala Tisha Brownová z hnutí Greenpeace.
Nejmenovaný delegát na summitu prozradil, že v některých afrických zemích firmy vyrábějící plasty platí novináře, aby psali o ztrátách pracovních míst v důsledku zákazu igelitových tašek – ten platí například v Keni, Rwandě, Tanzanii, ale také na Srí Lance. Místa vytvořená v nově vzniklých odvětvích už ale nezmiňují.
Mikroplasty i v luxusní soli
„Každý z nás by se také měl zamyslet nad tím, co kupuje,“ podtrhla Svenssonová. „Je třeba daleko silnější podpory občanské společnosti, aby nutila výrobce ke změně – lidé mohou změnit své dodavatele velmi rychle,“ připomněla.
Ke snaze omezit dopad plastového průmyslu na životní prostředí se tento týden připojila i Evropská komise. Navrhla, aby do roku 2030 byly v EU všechny plasty recyklovatelné, aby se výrazně snížilo využívání plastů k jednorázovému užití a zakázalo se úmyslné používání mikroplastů – miniaturních částic plastů, které se ze vzduchu, vody a potravin dostávají až do plic a na stůl lidí.
Většina vzniká neřízeně – postupným oddrolováním větších kusů plastů. Část se jich ale cíleně přidává například do nátěrových barev či běžné kosmetiky.
Agentura DPA upozornila na studii, podle níž už mikroplasty pronikly i do mořské soli, kterou lidé jedí – a nejen do té běžné. Badatelé z Univerzity v Oldenburgu je našli i v luxusní francouzské mořské soli Fleur de Sel, a to dokonce ve větším množství, protože tento druh soli se ručně odebírá z jemné krusty, která vzniká na povrchu odpařující se vody. V ní už jsou i mikroplastové částečky, které mají menší hustotu než má voda.
Zatímco normální sůl obsahovala 15 až 59 mikrogramů mikroplastů na kilo, pět druhů Fleur de Sel, které experti zkoumali, obsahovalo 138 až 1796 mikrogramů na kilogram. „Výrobce za to nemůže. Je to výsledek našeho neobezřetného zacházení s plasty,“ řekla Barbara Scholz-Böttcherová z týmu vědců.
Jak nebezpečné pro zdraví ale mikroplasty jsou, není zatím jasné. „V této otázce máme stále ještě velké mezery,“ přiznal Matthias Gehling ze Spolkového institutu pro vyhodnocování rizik.
