Článek
Vědci, kteří zkoumali 55 novorozenců z Pekingu a 21 miminek z kmene Nso na severozápadě Kamerunu, zjistili, že jejich pláč se víc podobá zpěvu, píší německé weby. Podle nich proto, že mandarínština i jazyk lamnso jsou takzvané tónové jazyky. Tón má zásadní důležitost pro rozlišení významu různých slov, která jinak znějí stejně.
Poté, co se ukazuje, že už nenarozené děti v poslední třetině těhotenství rozpoznají řeč matky, začíná vycházet najevo, že pláč novorozence má typické melodické znaky ovlivněné okolím.
Miminka z Číny a Kamerunu měla mnohem vyšší rozsah mezi nejnižším a nejvyšším tónem pláče než německé děti. Také začátek a konec byl intenzivnější.
„Zaznamenávali jsme jen spontánní křik, když měly děti hlad,“ řekla výzkumnice Kathleen Wermkeová.