Článek
K výzkumu australští vědci využili přímo nahrávky pozoruhodných písní mořských obrů, jichž pořídili stovky hodin. Ukázalo se, že se specifické hudební motivy v těchto písních, jež vznikly ve vodách u jižní Austrálie, objevily později i o šest tisíc kilometrů dále u Francouzské Polynésie.
Toto zjištění utvrdilo vědce v přesvědčení, že mezi keporkaky existuje silné kulturní cítění, které funguje na velké vzdálenosti. „V jedné populaci všichni samci zpívají stejnou píseň,“ uvedla šéfka výzkumného týmu z univerzity v Queenslandu Ellen Garlandová. „Tato píseň se však neustále proměňuje. Chtěli jsme zjistit, jaká je dynamika této proměny,“ dodala.
Spolu se svými kolegy Garlandová prostudovala nahrávky 775 keporkaků: „Každá píseň se skládá z mnoha rozdílných zvuků. Je tam nízkofrekvenční sténání, vzdechy a mručení i vysoký jekot a nářek.“ Seskupení těchto zvuků tvoří hudební frázi, něco jako verš v poezii, a tyto fráze plejtváci opakují 20 nebo 30 minut a zpívat vydrží až 24 hodin.
Pomocí počítačového programu Garlandová s kolegy například zjistili, že se čtyři nové písně, které vznikly ve skupině keporkaků u východní Austrálie, objevily i daleko na západě. Během dvou let začali plejtváci u Francouzské Polynésie zpívat stejnou píseň jako jejich příbuzní u Austrálie. „Písně se šíří jako kulturní trend od jedné populace ke druhé a samci pokaždé nahradí svůj projev novou verzí,“ popsala Garlandová.
Keporkak (také velryba hrbatá či plejtvák dlouhoploutvý)
Písně předávají poutníci
Vědci předpokládají, že zvuky svých kolegů slyší plejtváci z jižního Tichomoří během svého stěhování k Antarktidě. „Východoaustralská populace je největší v oblasti, sestává z více než 10 tisíc jedinců,“ vysvětlila vedoucí týmu. Čím více samců pak podle Garlandové zpívá, tím větší je pravděpodobnost, že si jejich písně jejich příbuzní zapamatují.
„Jsou to velmi pohybliví živočichové. Uplavou stovky kilometrů denně, a jejich píseň se pod vodou dobře šíří. Čili je zapotřebí jen několika samců, kteří pak fungují jako jacísi kulturní velvyslanci a šíří své písně od populace k populaci,“ poznamenal Petr Tyack, oceánograf z ústavu v Massachusetts.
Lákání samiček
Přestože se mezi vědci stále vede debata o tom, zda jsou písně samců určeny samicím, nebo se jimi častují mezi sebou, většina odborníků se shodne na tom, že zpívání má nezastupitelnou roli v rozmnožovacím procesu.
„Vycházíme z průkazného pozorování pěvců, kteří se spolu sdružují, a samic, jež se k nim připojují, takže se domníváme, že (písně) jsou spojeny s pářením,“ dodal Tyack.