Perseidy pomalu vrcholí, NASA ocenila jejich český snímek

Maximum meteorického roje Perseidy nastane v noci z úterý 11. na středu 12. srpna. V průběhu této nocí uvidíme na Měsícem osvětlené obloze mimo města, zejména mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, průměrně 50 meteorů za hodinu.

Roj Perseid se nám ukazuje tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za mateřskou kometou roje – jde o kometu 109P Swift-Tuttle.

Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory, lidově „padající hvězdy“. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří.

Název meteorického roje Perseid je odvozen od místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 km/s a začínají zářit ve výšce okolo 120 kilometrů nad zemí. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 km nad zemským povrchem.

„Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jako kdyby jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea,“ popsal astrofotograf a popularizátor astronomie Petr Horálek.

Jelikož toto souhvězdí u nás nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíce jich ovšem lze vidět od půlnoci do rozbřesku, v té době už je Perseus velmi vysoko nad obzorem a stoupá takřka k nadhlavníku.

Pozorovat je můžeme více než měsíc okolo maxima roje, nejvíce jich však padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna.

„Po maximu už aktivita prudce klesá, nejvhodnější je úkaz pozorovat z úterý 11. na středu 12. srpna, tedy před maximem,“ upozornil Horálek.

Podmínky nejsou letos ideální, na obloze bude Měsíc ve fázi krátce po poslední čtvrti, který v noci před maximem vychází ještě před půlnocí a bude rušit svým svitem. Nebude tedy možné spatřit ty nejslabší meteory. Přesto se však pozorování meteorů doporučuje, a to zejména v druhé polovině noci, kdy souhvězdí Persea s radiantem roje vystoupá nejvýš nad obzor a roj bude spět ke svému maximu. První noc po maximu (ze středy na čtvrtek) bude ještě kvalitativně podobná, jelikož meteorů sice bude méně, ale Měsíc bude taktéž svítit méně.

Počasí jako takové rovněž nebude „spolupracovat” úplně stoprocentně. „V nejbližší noci na úterý bude nejméně oblačnosti v jižní části území – tam bude jasno nebo skoro jasno. Na zbytku území bude oblačno až polojasno, lokální přeháňky a bouřky. Během té hlavní noci z úterý na středu bude v první polovině noci polojasno až oblačno, opět lokální přeháňky a bouřky,” napsala Novinkám Dagmar Honsová ze společnosti Meteopress.

Od půlnoci ale ve středečních brzkých ranních hodinách bude podle meteoroložky oblačnosti rychle ubývat na jasno či skoro jasno.

Na pozorování roje Perseid je každopádně ideální si najít místo desítky kilometrů daleko od měst s co nejlepším výhledem do všech stran. Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled – meteory vylétají náhodně po celé obloze a jsou dost výrazné na spatření pouhýma očima. Nejvíce jich bude vidět na obloze nerušené světelným znečištěním z měst a obcí.

Sledovat meteorický roj lze kdekoli v Česku, Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR zmiňuje tři akce, které nabízejí také doprovodný program zdarma.

Kromě toho obloha nabídne i pohled na čtyři nejjasnější planety Sluneční soustavy (Jupiter, Saturn, Mars, po půlnoci i Venuši) a Měsíc u hvězdokup v souhvězdí Býka.

První zmínky o úkazu pocházejí z poloviny 3. století n. l. v souvislosti s umučením sv. Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši, při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz římského císaře Valeriana odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 měly z nočního nebe padat třpytivé slzy – od té doby jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.

Že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835–1910) v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a též určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle, objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992, znovu se k němu přiblíží až roku 2126.

Aby toho nebylo málo, NASA aktuálně vybrala jako svůj tradiční Astronomický snímek dne opět fotku od českého autora Petra Horálka. Zpracování snímku s názvem „Perseidy z Persea“ časově zabralo přes 450 hodin, avšak ve skutečnosti kvůli mnoha komplikacím a jiným aktivitám jeho dokončení trvalo téměř dva roky.

Jedná se o multiexpozici z osmi nocí (celkem 51 hodin snímání) maxima meteorického roje Perseidy v roce 2018 v Parku tmavé oblohy Poloniny na východě Slovenska. Oválný tvar pohledu do nebe je dán tím, že jde o nezvyklé celonoční panorama, tj. poskládaný pohled do nebe viditelného od soumraku do úsvitu.

„Nejjasnější meteor na mozaice měl úctyhodnou jasnost jako Měsíc v úplňku a je docela možné, že i letošní Perseidy vyprodukují takový jasný meteor,“ dodal fotograf.

Astronomický snímek dne NASA je ocenění nejzajímavější astronomické fotografie, často se vážící k nějakému aktuálnímu dění, kterou pro každý den vybírají a následně doplňují popisem američtí profesoři Jerry Bonnell z Michiganské technologické univerzity a Robert Nemiroff z Univerzity v Marylandu, spolupracovníci kosmické agentury.

Za 25letou historii se podařilo uspět jen několika Čechům či Slovákům. Nyní je to už 26. snímek, který NASA publikovala Horálkovi, a 10. snímek NASA vzniklý u našeho východního souseda.