Článek
Historici Bernard Wilkin, Robin Schäfer a britský archeolog Tony Pollard nyní tvrdí, že objevili místo, kde se padlí nacházeli. Uvádějí, že klid mrtvých narušili několik let po bitvě vykradači hrobů, kteří šli po kostech. Ty se daly snadno zpeněžit.
Pollard už letos v dubnu v jiné studii popsal, že z kostí se vyráběla moučka bohatá na fosfáty, která se používala jako hnojivo. Nyní vědci zjistili další využití: rozemleté kosti se používaly ve vznikajícím cukrovarnickém průmyslu. „Od třicátých let 19. století panovala v regionu vysoká poptávka po kostech, mimo jiné kvůli rozkvětu cukrovarů,“ říká spoluautor teorie Schäfer.
Stoupla poptávka, rostla i nabídka
K výrobě bílého cukru se vyvařená šťáva z cukrové řepy musí filtrovat, když se hnědý řepný cukr čistí a přeměňuje na bílý. A rozemleté kosti sloužily jako filtr.
Autoři se zmiňují o obchodu s kostmi, který tehdy překračoval i hranice Belgie. Výrobci cukru mohli oficiálně používat moučku výhradně ze zvířecích kostí. „Když však poptávka a ceny explodovaly, mnozí dodavatelé si s původem hlavu nelámali a dokumenty falšovali. Bitevní pole u Waterloo se stalo vítaným zdrojem,“ upozorňuje studie.
Už v roce 1834 se vyšetřující soudce z města Nivelles pokoušel dostat na stopu narušitelům posledního odpočinku padlých u Waterloo, avšak bez valného úspěchu.