Článek
Ten je dokonce může zabít, přestože jinak by zranění nebo nemoc přežili. Na tom, jak ničivou sílu stresu včas zaznamenat, a tím ochránit tenkou nitku života vážně postižených pacientů, pracují vědci z projektu SIX Vysokého učení technického v Brně a Mendelovy univerzity v Brně pod vedením Jaromíra Hubálka.
Klíčem je sledování antioxidační kapacity detekované v krvi pacienta pomocí elektrochemických analýz.
„Lidé v kritickém stavu jsou vystaveni značnému stresu, který je způsoben jak primárním onemocněním či úrazem, tak metabolickými pochody i samotným pobytem na jednotce intenzivní péče. Významnou roli v tom hraje vznik kyslíkových radikálů. Radikál sám o sobě znamená vysoce aktivní molekulu, která napadá další molekuly a mění jejich vlastnosti z hlediska chemického i biologického," vysvětlil výzkumník René Kizek.
"To pak vede k závažným až život ohrožujícím projevům u pacienta. Poznat, že začíná taková stresová reakce nebo že je už na vysoké úrovni a ohrožuje život pacienta, není vůbec jednoduché a lze to právě zjistit sledováním antioxidačních vlastností vnitřního prostředí pacienta,“ dodal.
Podle brněnských vědců lze s použitím elektrochemie sledovat množství látek, které jsou schopné radikály ovlivňovat nebo se na ně vázat, a tak lze jejich hladinu, a tím i nebezpečný stres snižovat.
„Pokud máme technologii, která nám umožní sledovat hladinu těchto látek, můžeme je ovlivnit třeba přidáním antioxidantů, a tím zlepšit pacientův zdravotní stav nebo snížit rizika plynoucí z pobytu v nemocnici,“ nastínil Kizek.
„Laicky řečeno, nejsme schopni změřit hladinu stresu, ale můžeme říci, kolik ho ještě ten který člověk unese,“ přidal jeho kolega Vojtěch Adam.
Laboratoře u lůžka
Na potřebné technologii už tým vědců z výzkumného centra SIX pracuje. Vyvinuli unikátní senzorové pole, tedy jakousi destičku, pomocí které by šlo analyzovat stovku vzorků současně.
„Technicky funguje, ale ještě je potřeba vyřešit některé technologické problémy. Zato při použití jedné elektrody na jednoho pacienta už vše funguje, u senzorového pole v kombinaci s automatickým dávkovacím zařízením by ale bylo možné analyzovat téměř 100 vzorků najednou a bez zásahu lidské obsluhy přímo u lůžka pacienta,“ popsal Kizek.
Podle Adama by i ruční měření znamenalo pokrok. „Momentálně se toto v nemocnicích vůbec netestuje, na druhou stranu by mohla být zjištěná informace pro lékaře nesmírně důležitá. Na základě výsledků z našeho přístroje by mohl ošetřující lékař zjistit, že má změnit léčbu nebo se více soustředit na konkrétního pacienta,“ řekl Adam.
Experimenty ukázaly i možnost využití měření pro určení prognózy pacienta, neboť existuje přímá souvislost mezi intenzitou oxidačního stresu, poklesem antioxidantů a úmrtností. „Když má pacient velmi nízkou hladinu antioxidačních parametrů, tak je bohužel prognóza velmi nepříznivá, takový člověk zřejmě do několika hodin zemře. A právě proto může být vyvíjený přístroj velmi cenný,“ přidal Kizek.
| Francouzský paradox |
|---|
| Zjednodušeně řečeno – antioxidant je sloučenina, která omezuje aktivitu kyslíkových radikálů. „Reaguje s radikály, a tím eliminuje jejich negativní účinky. Příjem těchto sloučenin může mít pozitivní vliv, ale existuje strop a poté mohou i škodit a dokonce způsobit oxidativní stres,“ řekl Právu docent Vojtěch Adam. Jsou zejména rostlinného původu, například strava bohatá na ovoce a zeleninu může zpomalovat proces stárnutí a předcházet cévním chorobám a rakovině. K nejznámějším potravinám s vysokou antioxidační kapacitou patří červené víno. Právě jeho konzumace v zemi galského kohouta dala vzniknout tzv. francouzskému paradoxu. Francouzi, kteří holdují červenému vínu, netrpí tolik kardiovaskulárními chorobami jako jiné národy, přestože konzumace alkoholu by dávala záminku k opačným účinkům. „Antioxidačně zde působí skupina látek zvaná flavonoidy, na které je právě červené víno bohaté,“ potvrdil Adam. Jistou antioxidační kapacitu ale má i pivo nebo například kakao. |
Brněnští vědci jsou si vědomi svých limitů v tom, že z pokroku ve sledování antioxidačních vlastností nejsou sami schopni udělat komerční záležitost.
„Jednotky intenzivní péče na začátku 21. století jsou ve znamení technologie. Laboratoře se přesunují přímo k lůžku pacienta, a když by se naše technologie zabudovala už do používaných systémů, mohla by být další šancí pro přežití pacienta,“ dodal Kizek.