Ozonová vrstva je v pomalém procesu uzdravování, nyní jsou ale hodnoty podprůměrné

Důležité je si nejprve uvědomit, že tloušťka ozonové vrstvy není konstantní a mění se v závislosti na ročním období a zeměpisné poloze.

Ozonová vrstva se běžně měří v Dobsonových jednotkách (DU) a průměrná tloušťka ozonové vrstvy je globálně kolem 300 DU, což odpovídá výše zmíněným třem milimetrům. Přesněji je to hodnota 343 DU, tedy 3,43 mm.

O takzvané ozonové díře lze mluvit tehdy, když se množství ozonu dostane pod úroveň 220 DU, což se ale v tuzemsku jen tak nenaměří. Ozonovou vrstvu a potenciální výskyt ozonové díry zkoumají i odborníci z ČHMÚ, a to např. na Hvězdárně v Hradci Králové.

Jak vyplývá z webu ČHMÚ, momentálně měříme nad naším územním, konkrétně ve zmíněném Hradci, hodnotu okolo 340 DU, před pár dny to bylo kolem 370 DU – oboje jsou podprůměrné stavy.

Nynější stav ozonu navazuje na situaci z března, kdy do našich končin „fouklo“ ze severu, kde docházelo k rozpadu polárního víru, který se vyznačuje velmi nízkými hodnotami ozonu. „V březnu jsme naměřili 259 DU, což bylo extrémně málo na toto období,“ sdělil Novinkám vedoucí královéhradecké Solární a ozonové observatoře Martin Stráník z ČHMÚ.

„Množství ozonu v atmosféře měříme pomocí Dobsonova a Brewerova spektrofotometru,“ připomněl s tím, že dané přístroje podle jeho slov využívají schopnosti ozonu pohlcovat UV-B záření.

„Zjednodušeně řečeno, tyto přístroje poznají, jak moc je ozon v různých místech atmosféry pohlcován. A dávají nám tak představu o tom, kde se ozonová vrstva aktuálně nachází a jak je silná,“ popsal.

Jak v článku na svých stránkách píše americký vesmírný úřad NASA, na počátku 80. let vědci zjistili, že nad Antarktidou každé jaro dochází k výraznému úbytku ozonu, což vedlo k pojmu „ozonová díra“. Největší pokles byl zaznamenán v roce 1994 (73 DU) a největší plošný rozsah měl otvor v roce 2006. Hlavní příčinou úbytku byly člověkem vyráběné freony, které se v horních vrstvách atmosféry rozkládají a uvolňují chlor ničící ozon.

Tento globální problém vedl k přijetí Montrealského protokolu v roce 1987, který postupně zakázal výrobu substancí poškozujících ozon. Díky tomuto opatření a mezinárodní spolupráci se již objevují známky obnovy ozonové vrstvy – mezi lety 2005 a 2016 kleslo její poškození o 20 procent.

To, že ozonová vrstva obepínající naši planetu je na cestě k dlouhodobému uzdravení, potvrdili loni též experti ze Světové meteorologické organizace (WMO). Pokud bude současný trend pokračovat, do několika desítek let by se vrstva mohla vrátit do podoby z roku 1980, uvedli tehdy.

Co se obecně týká stavu ozonu v atmosféře, tak tedy dochází k jeho rehabilitaci od konce minulého století, nicméně jak vyplynulo z posledního „ozone research managers meetingu“ v Ženevě, kterého se účastnil i Martin Stráník, tak vědci očekávali, že uzdravování bude probíhat rychleji, než se reálně děje.

„Důvodem je to, že sice se zakázaly freony (CFCs) a další pro ozon škodlivé látky, avšak lidská tvořivost je stále trošku napřed a tyto látky nahrazuje jinými, avšak také škodlivými látkami: tzv. hydrochlorofluorocarbons (HCFCs),“ zmínil dále Stráník pro Novinky.