Článek
Fenomén snů vzrušuje lidstvo od nepaměti. Jejich vykládání je dodnes nejen zábava, ale i lukrativní byznys. Neurologové však jen krčí rameny, fyziologická podstata snu, stejně jako jeho biologický význam, zůstává nerozluštěnou záhadou. I proto se mainstreamová věda drží dál od tzv. lucidního snění. Ačkoliv je toto „snění při vědomí“ vědecky prokazatelné, není ho schopen každý člověk a ani ti, kteří to „umějí“, nemají nad svými sny kontrolu vždy.
Některé vědecké studie se přesto tímto stavem vědomí v nevědomí zabývaly. Výsledky naznačují, že se do něj alespoň jednou dostal každý jedinec. Velmi zevšeobecněno jde o stav, kdy spící člověk ví, že prožívá sen, a – alespoň někdy – jeho průběh dokáže ovlivnit.
Potíž je v tom, že toho o fungování mozku víme stále tak málo. Mozek sice není ve spánku totálně vypnutý, ale jeho aktivity jsou omezeny a jsou výrazně jiné než při vědomí.
Smyslové vjemy jsou blokovány
Sny se tvoří ve fázích spánku, označovaných jako REM – rychlé pohyby očí. Ty jsou střídány delšími fázemi bez charakteristického očního pohybu. V REM fázi nejsou žádné mozkové vlny dominantní, i když aktivity neuronů jsou srovnatelné se stavem plného vědomí. Nepracují však neurony mozkového kmenu, zprostředkující spojení mezi mozkem a míchou, takže je zastaven jak oboustranný přenos smyslových vjemů, tak „příkazů“ ke svalové akci.
Ať se vám bude zdát třeba o skocích na trampolíně, vaše končetiny budou vykazovat nejvýš jen kratičké záškuby. Co ale funguje i v této fázi, jsou svaly ovládající oči. Právě to dalo REM fázi její jméno.
A lucidně snící, tedy lidé, kteří si uvědomují svůj sen, mohou právě tím dát vnějšímu světu, tedy vědeckému experimentátorovi, předem smluvený signál, že právě sní. Nepředstavujte si mrkání – oči jsou ve spánku přece zavřené, takže nastupují elektrody, které „vidí“ i pod víčka a čtou smluvený signál.
Snově krásná píseň Yesterday vznikla ve snu.
Metodu v 70. letech minulého století poprvé použil guru lucidního snění Kaliforňan Stephen LaBerge, čímž neurovědu v podstatě přinutil tento podivný fenomén přijmout.
Samotný termín je však starý už celé století, snění při vědomí zavedl do odborné literatury holandský psychiatr Frederick Van Eeden, i když už před 150 lety publikoval markýz d’Hervey de Saint-Denys příručku s výstižným názvem Sny a jak je řídit.
Aplikace do mobilů bez záruky
Lucidní snění, ještě koncem minulého století přehlížené mimo jiné i kvůli snaze některých vyznavačů hnutí New Age použít ho jako způsob pronikání do jiných světů, se v posledních letech stává jak předmětem seriózního výzkumu, tak i módou.
Nepřekvapí, že se jej snaží využít i IT technologie. Nabízejí aplikace, které mají lucidní snění navodit. Dlužno ovšem vývojářům i reklamě připsat k dobru, že výsledek nezaručují. Ovšem představa vyrobit si sen na míru je lákavá.
Předloni například Newyorčané Duncan Frazier a Steve McGuigan zorganizovali přes sociální sítě crowdfundingovou kampaň. Na vývoj „masky snů“ chtěli vybrat 35 tisíc dolarů – a nedočkaví nadšenci jim poslali desetkrát tolik. „Chceme dovést lucidní snění do mainstreamu,“ sliboval McGuigan. Maska na obličeji spáče zareaguje na spánkovou REM fázi blikáním miniaturních LED světélek, což snícího nemá probudit, ale jen ho upozornit, že právě sní a může zkusit svůj sen řídit.
Aplikace pro chytré telefony s názvem Dream:On se objevila na jaře před čtyřmi lety. Během prvních šesti týdnů si ji stáhlo půl miliónu uživatelů. Nestojí tolik co maska snů a pracuje na jednodušším principu. Před usnutím nařídíte telefon, aby se zapnul na začátku poslední fáze REM, což je většinou necelou půlhodinu před probuzením. Telefon pak v danou chvíli spustí předem navolené tiché zvuky, které mají váš snící mozek „inspirovat“ k příslušnému snu.
„Když si pustím zpěv ptáků, většinou se mi pak zdá, že jsem v přírodě a v nějaké fantastické krajině,“ svěřil se listu The Guardian londýnský bankovní úředník Michael Cave, člen jednoho z klubu lucidních snílků, které se v západních zemích v posledních letech vyrojily.
Kluby spáčů se množí
„Před několika lety setkání lucidně snících pořádalo tak pět šest lidí,“ vzpomíná londýnský zubař Mac Sweeney, organizátor tamní komunity. „Teď už ztrácím přehled, jen v Londýně je to kolem padesáti skupin.“
Lucidní snění má své vyznavače i u nás. Nedávno už podruhé vyšel český překlad LaBergeovy kultovní knihy, v časopise Nový Prostor a pak i v samostatném rozšířeném vydání se objevil i komiks Oneironautilus a různé alternativní komunity pořádají spací koncerty.
Když už neurologie existenci lucidního snění musela připustit, už první výzkumy jí přinesly zajímavé poznatky, jinak neověřitelné. Například experimenty na univerzitě v Bernu prokázaly, že ve snech čas ubíhá z jistého pohledu pomaleji.
Když lucidní snící dostali před usnutím za úkol provést ve snu sekvenci pohybových aktivit, měření podle dohodnutých signálů očí ukázalo, že například vyšlápnutí po určitém počtu schodů trvalo ve snu déle než při bdění.
Zdá se, že je to důsledek absence zpětných signálů z končetin tak, aby mozek nejefektivněji vysílal povely svalům k pohybu. Naopak činnost vyžadující jen mentální aktivitu se ve snu časově shodovala s toutéž činností v bdělém stavu. Mozek spícího tedy sám o sobě pracuje stejně rychle jako bdícího.
Dobrá autoterapie
Britská výtvarnice Caroline McCreadová, která pořádá kurzy meditace a lucidního snění, považuje možnost ovládat své sny za výbornou metodu pro dosažení vnitřní spokojenosti. „Ve snu si dokážete sama sobě položit třeba i nepříjemné otázky a odpovědět na ně. Mně samotné i mým žákům to pomohlo pochopit některé problémy a vypořádat se s nimi.“
Stejnou zkušenost má i senior londýnských lucidních mítinků Mac Sweeney. „Zbavíte se vlastní ješitnosti a budete snadněji chápat jiné lidi.“
Neurolog Allan Hobson, který lucidní snění zkoumá na Harvardu, si láme hlavu nad tím, proč je dosažení tohoto stavu tak obtížné. I lidem, kteří toho jsou prokazatelně schopni, se ne vždy podaří dostat se do bdělého snění „na povel“. Věří sice, že zkoumání fenoménu může jednou významně posunout naše znalosti o fungování mozku a tedy ve výhledu umožnit i léčbu psychických poruch, a tak zatím prý vidí alespoň jednu nepopiratelnou výhodu. „Jako zábava je to vynikající. Je to jako chodit do kina a neplatit za lístky.“
O členovi legendárních Beatles Paulu McCartneym, který v minulých dnech koncertoval v Praze, není známo, že by patřil k lucidně snícím. Přesto snu děkuje za melodii kultovní písně Yesterday. Jednoho dne se probudil s melodií v hlavě. Sedl ke klavíru a přehrál ji, úplně hotovou. Byl přesvědčený, že je to nějaká starší píseň, ale nedokázal si vzpomenout, odkud ji zná. Teprve přátelé ho přesvědčili, že jde o jeho, Paulův, originál. Snově krásná Yesterday vznikla ve snu.