Orion prosvištěl pouhých 130 kilometrů od měsíčního povrchu

Kapsli Orion vynesla ve středu 16. listopadu do vesmíru z floridského mysu Canaveral dosud nejsilnější raketa Space Launch System (SLS). K oddělení modulu Orion od horního raketového stupně došlo ten den podle plánu.

NASA na Twitteru minulý týden zveřejnila i první pohledy na naši planetu z paluby Orionu.

Mise Artemis I pak dorazila do blízkého „sousedství“ Měsíce v pondělí 21. listopadu. Měsíc se na záběrech z palubních kamer, které NASA vysílala živě, neustále zvětšoval.

Manažeři NASA udělili o víkendu souhlas letovým kontrolorům, že mohou provést manévr Orionu, který má umožnit průlet těsně kolem Měsíce, tj. dvě a půl minuty trvající spuštění hlavního motoru kosmické lodi, který se nachází na přídavném evropském servisním modulu (ESM). V neděli byly k menší korekci dráhy použity zatím jen pomocné motory Orionu.

Krátký zážeh hlavního motoru na ESM proběhl podle plánu v pondělí ve 13:44 SEČ, což podle NASA změnilo rychlost Orionu o více než 930 km/h. V té době jsme asi 34 minut s modulem nemohli být v kontaktu - jak připomněla zpravodajská stanice BBC, byl zrovna za odvrácenou stranou Měsíce, tudíž došlo ke ztrátě signálu.

Orion ale již svůj „úkryt“ opustil a komunikace s ním byla znovu obnovena, informovala agentura AP s odkazem na řídící středisko NASA v texaském Houstonu. A tak již víme, že motorický manévr byl úspěšný. Nedlouho poté, co ve 13:57 SEČ proletěl jen něco přes 128 kilometrů nad lunárním povrchem, technici NASA opět získali s Orionem kontakt.

Modul má následně kroužit kolem Měsíce po trajektorii, která ho vynese na plánovanou vzdálenou oběžnou dráhu.

Howard Hu, šéf programu lunárního modulu Orion, kvituje obnovení signálu z kosmické lodi.

Zmíněný motorický manévr konkrétně připravil kapsli na kurz pro vstup na cílovou oběžnou dráhu Měsíce o čtyři dny později, tj. v pátek, doplnil portál Space.com. Na tuto tzv. retrográdní oběžnou dráhu se poté Orion dostane opět pomocí svého přídavného servisního modulu ESM. Tam zůstane podle NASA asi týden, aby testoval své systémy.

Na plánované orbitě se navíc Orion dostane do bodu dále od Země - přes 432 tisíc kilometrů - než jakékoli předchozí kosmické plavidlo určené pro budoucí lidské posádky. V nejvzdálenějším bodě od Měsíce bude jeho vzdálenost od lunárního povrchu činit přibližně 64 tisíc km.

Tři metry vysoký Orion, který mohou při budoucích misích obývat až čtyři astronauti, byl např. v neděli krátce po poledni SEČ na 370 150 kilometrů od Země a k Měsíci se řítil rychlostí zhruba 875 kilometrů za hodinu.

Podle informací z NASA pokračuje současná mise podle plánu, všechny systémy jsou funkční a tým se připravuje na tuto aktuální úpravu trajektorie Orionu.

Cílem testovací mise Artemis I je plně ozkoušet vše, od rakety a modulu, přes fungování řídicího střediska na Zemi po dopady na budoucí posádku. Systémy plánuje NASA zatížit na maximum a v rámci testu získat poznatky o odolnosti tepelného štítu Orionu. Vyzkouší si také vylovení modulu po dopadu do oceánu.

Pokud tedy vše půjde správně, modul dopadne do Tichého oceánu 11. prosince. Návrat Orionu na Zemi bude nejkritičtější částí testovací mise. Do pozemské atmosféry modul vstoupí rychlostí 3000 km/h. Ochranný štít bude muset vydržet teplotu až 3000 stupňů Celsia.

Pokud vše půjde podle plánu, loď s posádkou by mohla při misi Artemis II obletět Měsíc v roce 2024 a NASA plánuje, že v rámci mise Artemis III do konce roku 2025 na povrchu Měsíce přistanou dva lidé.

Cena mise Artemis I přesahuje čtyři miliardy dolarů (98,6 miliardy korun). Celkové náklady na lunární program, který se prodražil o miliardy dolarů a je o několik let opožděn, se i s vývojem technologií a dlouhým testováním zatím vyšplhaly na 93 miliard dolarů (2,3 bilionu Kč).

Při misi Artemis I obývají Orion tři figuríny. Jedna - ve veřejné soutěži pojmenovaná Velitel Moonikin Campos - představuje úplné lidské tělo a oblečená do oranžového overalu se usadí v kapitánském křesle.

Další dvě místa obsadí torza vyrobená z materiálů, které napodobují kosti, měkké tkáně a orgány dospělé ženy. Neúplné figuríny pojmenované Zohar a Helga jsou vybaveny tisíci senzory a detektory, které mj. mají sledovat úroveň radiace. Zohar také otestuje ochrannou vestu z Izraele.

Mezi lety 1969 a 1972 kráčelo po povrchu Měsíce v rámci šesti misí Apollo celkem 12 astronautů. Při těchto misích lidstvo prozkoumalo pouze oblasti okolo lunárního rovníku. Pro budoucí mise NASA oznámila 13 možných míst přistání okolo jižního pólu Měsíce, kam plánuje v nové generaci vesmírných průzkumníků vyslat i první ženu a prvního člověka jiné než bílé pleti.