Článek
„Rakovina slinivky je jednou z nejhorších diagnóz v onkologii, a to i přesto, že výzkum rakoviny šel za posledních 20 let dopředu. Nádor slinivky neboli pankreatu je typický tím, že je diagnostikován pozdě. Problém je, že časná stadia karcinomu pankreatu nepůsobí pacientovi obtíže a jsou nesnadno diagnostikovatelná běžnými vyšetřovacími metodami jako ultrazvukové vyšetření břicha,“ vysvětlila Mohelníková Duchoňová.
Většina pacientů umírá během prvního roku, méně než pět procent přežívá pět let, naděje na trvalé vyléčení je minimální.
Budoucnost systémové léčby rakoviny slinivky spatřují vědci v identifikaci nových cílových struktur, takzvaných biomarkerů, které jsou zodpovědné za nádorové bujení. Mohou určovat i reakci na léčbu a přispět k včasné diagnostice.
Právě na jejich nalezení je zaměřen projekt s názvem Studium prognostických a prediktivních biomarkerů v terapii karcinomu pankreatu, pro který získal olomoucký tým grantovou podporu Agentury pro zdravotnický výzkum ČR.
Hledání genetických rozdílů
„Biomarkery představují v našem projektu genetické varianty DNA, jejichž charakterizace by mohla přispět ke zjištění, čím je po stránce genetické onemocnění zapříčiněno a jak léčbu směrovat,“ pokračovala onkoložka.
Při pátrání po rizikových faktorech, které vznik karcinomu slinivky ovlivňují, vědci porovnávají DNA pacientů se zdravými kontrolními skupinami a hledají genetické rozdíly.
„V případě, že jsou statisticky významné, dají se považovat za rizikový biomarker. Díky tomu můžeme odhadnout, u koho je na základě zděděné genetické informace vysoká pravděpodobnost, že nádorem onemocní. Definovala by se tak podskupina populace, u které má smysl podstupovat náročnější diagnostické procedury, a nádor tak odhalit včas,“ popsala.
Individualizace léčby
Například u karcinomu prsu existují čtyři různé podtypy nádorů a ke každému lze zvolit jiný terapeutický přístup. Molekulární analýza nádoru pomáhá léčbu individualizovat, aby byla co nejefektivnější, a naznačuje, kde hledat preparáty cílené léčby. Právě ty změnily u řady onkologických onemocnění prognózu nemoci.
„Nic takového ale zatím u nádoru slinivky neexistuje,“ poznamenala Mohelníková Duchoňová.
Ambicí je dospět k aplikaci zjištěných poznatků v terapii. Od základního výzkumu do léčebné praxe však vede dlouhá cesta, zahrnující náročné studie a laboratorní postupy.
„Naše největší genetické studie vyžadují soubory obsahující tisíce pacientů, náklady tak jdou do desítek miliónů korun. To v našich podmínkách bohužel není realizovatelné, proto jsme je vytvořili ve spolupráci s více než stovkou evropských a amerických institucí,“ upozornila.
Možnost ověření výsledků na velkých vzorcích populace umožňuje olomouckým vědcům mezinárodní spolupráce v rámci výzkumného konsorcia PANDoRA (PANcreatic Disease ReseArch).
Odborníci z Olomouce navíc nedávno publikovali v odborném časopise Nature Genetics důležité informace týkající se nalezení čtyř nových variant genů souvisejících se vznikem nádoru slinivky. Celkově jde podle nich o povzbuzující výsledky.