Článek
Nová pravidla, která pro odškodnění úrazů loni přineslo Nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, upravují zejména bolestné a náhrady na snížené uplatnění.
Každý úraz je nutné řádně vyšetřit. V rámci tohoto šetření se nejen určí míra zavinění jednotlivých stran, ale zejména se stanoví příčiny úrazu a navrhnou opatření, aby se pokud možno úraz nemohl opakovat.
Cesta k lékaři pro posudek se vyplácí
„Pracovníci nyní mohou hlásit a řešit i drobnější poranění, kvůli kterým by se jim dříve nevyplatilo chodit k lékaři pro posudek o bodovém hodnocení úrazu. Obzvláště pokud nedošlo k pracovní neschopnosti a nebylo třeba řešit náhradu ušlého výdělku,“ vysvětluje konzultant pro bezpečnost práce Petr Kaňka z Bureau Veritas.
Vít Hofman, specialista bezpečnosti práce a požární ochrany z firmy SAW zdůrazňuje, že se zaměstnanci pro posudek vyplatí jít vždy.
„I kdyby měl dostat za bolest jen 100 Kč, cesta k lékaři a náklady na ni jsou v režii zaměstnavatele. Dle Zákoníku práce zaměstnavatel hradí náklady na bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP),“ říká.
Viníkem být nikdo nemusí
Na straně zaměstnavatele porušení nejčastěji spočívá v nedostatečně vyhodnoceném riziku práce. Může se jednat o špatně stanovený pracovní postup nebo nedostatečné vybavení zaměstnance osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP).
V případě zaměstnanců je stálicí mezi příčinami nepoužití stanovených OOPP a provádění nedovolených pracovních postupů, jako stoupnutí si na židli či práce bez ochranného krytu. U první jmenované příčiny, tedy nepoužití stanovených OOPP, ale dost často hraje roli i zavinění zaměstnavatele, který musí používání OOPP vyžadovat a soustavně kontrolovat.
Viník však nemusí být vždy. Velké procento úrazů je bez přímého viníka. Jedná se o nešťastnou událost, vzniklou zpravidla chvilkovou nepozorností či nešikovností zaměstnance. „Třeba zakopnutí o schod,“ uvádí Hofman příklad.
Sankce nejsou časté
Nedbalost v oblasti bezpečnosti práce se firmám prodraží hned dvakrát. „Státní úřad inspekce práce je na základě kontrol inspektorů práce může pokutovat za špatnou prevenci rizik a nezajištění ochrany zaměstnance,“ pokračuje Kaňka.
Hofman připomíná, že inspektoři v poslední době fungují hodně jako poradní orgán. Cílem kontroly není dát sankci, ale zvýšit úroveň BOZP. Sankce se dle jeho tvrzení dávají spíše výjimečně, v opodstatněných případech, kdy zaměstnavatel neplní některou ze svých základních povinností.
Odpovědnost za bezpečné pracovní podmínky nese vždy zaměstnavatel.
Podle Kaňky ještě větší zátěž však přinesou tučné finanční kompenzace pozůstalým. „Ti se případně mohou v rámci civilních žalob domáhat značně vysokého odškodnění v případě smrtelných pracovních úrazů jejich příbuzných. Metodika Nejvyššího soudu ocenila život na 10 miliónů korun,“ připomíná Kaňka.
Vysouzená suma peněz může dle něj jít vysoko nad rámec běžných kompenzací ze zákonného pojištění zaměstnavatele.
„Odškodnění za zaměstnavatele hradí pojišťovna,“ doplnil Hofman. „V zákonem stanovených případech se zaměstnavatel své odpovědnosti za pracovní úraz může zprostit zcela nebo z části. Náklady na odškodnění úrazu hradí zaměstnavatel pouze v případě, že k úrazu došlo i nebo pouze z důvodu porušení předpisů na straně zaměstnavatele a zdravotní pojišťovna zaměstnance uplatní regresní nárok vůči zaměstnavateli.“
„Ještě praktičtější je však mít na zřeteli, že odpovědnost za bezpečné pracovní podmínky nese vždy zaměstnavatel. Kvalita programů prevence rizik a bezpečného chování na pracovišti může značně ovlivnit množství a následky pracovních úrazů. Zákonem nařízená povinná technická opatření mnohdy nestačí, není-li na pracovišti potřebná kultura. Některá firma navíc může chtít zamést pracovní úrazovost pod koberec a snažit se zaměstnance opít rohlíkem,“ uzavírá Petr Kaňka.
Nejčastější jsou pády
Zaměstnavatelé evidují za rok 2015 celkem 41 951 pracovních úrazů. V zaměstnání zemřelo 131 lidí, což je o 14 případů více než v roce 2014. Nejvíce smrtelných úrazů se stalo v Ústeckém, Středočeském a Plzeňském kraji, nejméně ve Zlínském. Státní úřad inspekce práce loni udělil firmám 141 pokut celkem ve výši 3,1 miliónu korun.
Nejběžnějšími pracovními úrazy, se kterými se Vít Hofman setkává, jsou pády, a to z různých příčin.
„Jednat se může o zakopnutí, uklouznutí, pády při výstupu na nejrůznější konstrukce a zařízení. Zpravidla se jedná o poměrně lehké úrazy, bohužel výjimky potvrzují pravidlo. Další poměrně častou skupinou úrazů jsou úrazy vzniklé při obsluze strojů a zařízení, zejména pořezání se a zasažení očí odletujícími materiály. Dále nejsou výjimkou úrazy vzniklé manipulací s břemeny, poleptání při práci s žíravinami, popálení od svařování,“ popisuje.
