Článek
Duna ohrožuje lidská obydlí. Stepní krajina je silně poznamenána až příliš intenzivní pastvou hospodářských zvířat a klimatickou změnou. Z krajiny se i přes blízkost řeky rychle ztrácí voda, stává se pustinou. Podobné problémy se řeší i na dalších místech Mongolska.
Oplocená místa pomáhají s obnovou zeleně
„Příroda má sílu vypořádat se s mnoha problémy, ale musí dostat šanci. My jí s tím pomůžeme správným managementem celé oblasti,“ uvedl Václav Pecina, který se na projektu dlouhodobě podílí.
Základem je omezení pastvy a budování oplocených míst, kam se zvířata nedostanou. Rychle se v nich pak obnovuje zeleň. Na těchto místech jsou následně vysazovány stromy, jimž pomáhají aditiva. To jsou látky přidávané ke kořenům, které u nich udržují vlhkost.
Čeští výzkumníci zkoumají původ naplaveného dřeva ze severu Norska
Pecina vysvětlil, že obnova těchto ekosystémů se projeví lepším zadržováním vody v půdě, zachytáváním písku, regulací teploty a růstem biodiverzity. To přispěje k ochraně vody, půdy, lidských sídel i živočichů před sluncem a větrem i ke vzniku nového zdroje potravy.
S pracemi na zastavení postupu pouště začali vědci v loňském roce. Výsadba větrolamu v oplocenkách, které chrání vegetaci před zvířaty, byla dokončena na podzim 2022. U řeky se začínalo sázením vrb, které byly doplňovány topoly, rakytníkem a následně jilmem. Již první rok po výsadbě se podle odborníků ukázalo, že krajina se rychle obnovuje.
Pomoci by měly jilmy
V oplocenkách vyrostla se stromy vysoká tráva, do které se schoval hmyz a hlodavci. Kvůli stromům přilétají ptáci. Z kůlů v plotě se staly pozorovatelny pro ptačí dravce. Naopak neoplocená kontrolní plocha s vysázenými vrbami nepřežila ani týden.
Hlavním problémem lokality je skutečně extrémní pastva. Pasou se tam ovce, krávy a koně. Největší hrozbou jsou však kozy, které zkonzumují veškerou zeleň. Takto vyčištěný prostor se pak rychle mění v pustinu.
Práce se konají nejen v prostoru sousedícím s dunou. Vědci oplotili i rozsáhlou část přímo na ní. Ukázalo se, že to pomáhá k růstu bylinám a keřům. Nejvíce odborníci spoléhají na jilmy, protože jsou schopny přežít v oblasti s pískem.
„Jilmy jsme vybrali jako stabilizační dřevinu pro tuto extrémní ukázku zalesňování, která, jak doufáme, bude dále přejímána i do dalších oblastí Mongolska,“ doplnil Pecina.
V Mongolsku bude už letos české turistické značení
Když písek zazpívá, zní to jako hlasité dunění
Může se vám hodit na Firmy.cz: Mendelova univerzita v Brně