Od roku 2000 zmizelo v srdci Evropy téměř 40 procent ledovců

Ledovce jsou jedním z nejlepších indikátorů klimatické změny. Není tak překvapením, že s rostoucí globální teplotou jejich hmotnost rapidně ubývá na každém místě naší planety. V novém tisíciletí je jejich ztráta ale extrémní. Od roku 2000 na Zemi zaniklo přibližně pět procent ledovců.

Právě s tímto výsledkem přišla nová studie v časopise Nature od sdružení vědců Glacier Mass Balance Intercomparison Exercise (zkráceně Glambie), které zpracovalo dosud nejkomplexnější analýzu týkající se změn v hmotnosti světových ledovců mezi roky 2000 a 2023.

Studie byla zpracována na základě 230 regionálních analýz od 35 výzkumných týmů čítajících cca 450 členů po celém světě.

Vědecké týmy navíc použily široké spektrum vstupních dat, od terénních měření až po různé typy optických, radarových, laserových a gravimetrických satelitních snímků. Díky tomu jsou si zase o něco jistější, jak rychle tají ledovce v současnosti, a také, jak by mohly vypadat jejich ztráty v budoucnu.

Vyhlídky nejsou nikterak pozitivní. V roce 2000 byla celková hmotnost ledovců odhadnuta na 121 728 miliard tun (nezahrnuje obří ledovcové štíty Antarktidy a Grónska). Během posledních 23 let však ubylo přibližně pět procent, z čehož vychází průměrná roční ztráta okolo 273 miliard tun ledu.

„Pro představu: 273 miliard tun ledu, které se ročně ztratí, odpovídá spotřebě vody celé světové populace za 30 let, pokud předpokládáme průměrnou spotřebu tři litry na osobu za den,“ vysvětlil glaciolog Michael Zemp, jeden z autorů nové studie.

Právě ztráta světových ledovců může mít regionálně negativní důsledky pro stovky milionů lidí na celém světě, pro které jsou ledovce zásobárnou vody a pomáhají je chránit před suchem. Pokud ledovce budou dále tát, zmizí s nimi i jejich zásoby vody.

„Ledovce jsou životně důležitým zdrojem sladké vody, zejména pro místní komunity ve střední Asii a středních Andách, kde ledovce dominují odtoku v teplých a suchých obdobích,“ doplnila glacioložka Inés Dussaillantová, další autorka studie.

Následky tání ledovců však nejsou pouze regionálního, nýbrž i globálního charakteru. Ledovce jsou v současnosti druhým největším zdrojem globálního zvyšování hladiny světových moří hned za tepelnou roztažitelností oceánu v důsledku jejich oteplování.

V tomto ohledu jsou dokonce významnější než velké ledovcové štíty v Antarktidě a Grónsku. Mohou tak přispět ke zvýšení četnosti každoročních záplav na pobřeží, kterým jsou na světě vystaveny miliony lidí.

Ztráta pěti procent ledovců na planetě Zemi mezi léty 2000 a 2023 je však pouze celosvětovým průměrem, regionálně se výsledky velmi liší. Například nejmenší ztráty okolo dvou procent byly na antarktických ostrovech. Za nejvyšší ztrátou ale nemusíme chodit vůbec daleko.

Podle studie se ve výzkumné oblasti „střední Evropa“, zahrnující Alpy, Dolomity, Pyreneje a Dinárské Alpy, ztratilo 39 procent ledovců za necelých 25 let. Hodně ledovců odtálo také na Kavkazu (35 %), Novém Zélandu (29 %) a západě Kanady a Spojených států amerických (23 %).

Posledním významným zjištěním studie je, že rychlost tání ledovců každým rokem narůstá. Ztráta ledovců totiž byla během druhého sledovaného období (2012–2023) o více než třetinu vyšší než v prvním sledovaném období (2000–2011). Tento trend bude navíc nejspíše pokračovat, protože ledovcům trvá několik let, než plně zareagují na měnící se klima, a to tedy znamená, že budou tát i v následujících letech.

V konečném důsledku bude však největším faktorem vliv společnosti na klimatický systém v budoucnu. Studie varuje, že bude velký rozdíl mezi ztrátou čtvrtiny světového ledu z ledovců, pokud budou splněny globální klimatické cíle, a ztrátou jeho poloviny, pokud bude oteplování pokračovat nekontrolovaně.

„Každá desetina stupně globálního oteplení, kterému se můžeme vyhnout, zachrání některé ledovce a ušetří nás tak velkých škod,“ zdůraznil Michael Zemp.