Hlavní obsah

Od první lekce učíme i psát znaky, říká učitelka čínštiny

Právo, jim

Ředitelka Chinese Point Zdeňka Stebelská v rozhovoru pro Právo vyprávěla o tom, jak se čínština vyučuje a co jsou schopni kantoři žáky naučit. Dbají také na to, aby studenti zvládali i čínské písmo, bez jehož znalosti se prý přímo v čínsky mluvících zemích neobejdou.

Foto: Chinese Point

Zdeňka Stebelská

Článek

Jak dlouho trvá naučit se čínštinu na komunikativní úrovni?

Je to otázka roku až roku a půl. Ale záleží na intenzitě studia, na píli studenta a je tam spousta dalších faktorů.

Učíte tedy i čtení a psaní?

Je to trochu jiné než u indoevropských jazyků, ale studenty učíme od první lekce nejen mluvit, ale právě také číst a psát znaky. Chceme, aby základní znaky uměli aktivně napsat, a potom ty složitější by měli umět alespoň rozpoznávat. To je vlastně základ, protože v opačném případě odjedou do Číny a tam se už setkají jen s tou písemnou podobou znaků.

V Evropě existuje cosi, co se jmenuje pinyin, což jsou vlastně znaky převedené do latinky tak, abychom je my byli schopni přečíst. Je to pro nás taková nápověda. Ale v Číně je viditelná jen velice zřídka. Z toho důvodu trváme na tom, a snažíme se k tomu vést i naše studenty, že je nutné naučit se i psát.

Takže absolvent vašeho kurzu, který je na úrovni A2, umí psát na počítači s čínským skriptem a čte si v běžných čínských znacích?

Ano, cílem je, aby byl ten člověk schopen se domluvit. Umí něco napsat, i když si není úplně stoprocentně jistý, ale na druhou stranu jistí si často nejsou ani samotní Číňani. Umí ale i něco přečíst.

Připravujete i kurzy pro děti – jaký je o ně zájem?

Navštěvuje nás asi padesát dětí ročně.

Jak velké děti k vám chodí?

Těm nejmladším jsou čtyři roky, ale většinou k nám chodí děti ve věku od pěti šesti let, tedy ještě než nastoupí na první stupeň.

Jsou to české děti?

Ano nebo děti cizinců, kteří pracují různě po světě a třeba nějakou dobu žili v Číně a rodiče nechtějí, aby ten jazyk děti zapomněly. Tyto děti mají hodiny s rodilým mluvčím a udržují si komunikativní znalost jazyka.

Baví je to?

Neděláme to jako kroužky, kurzy vedeme víceméně individuálně, ve skupině je jedno až tři děti. Myslím si, že jsou kurzy oblíbené, protože to je předpoklad, aby kurz mohl pokračovat. Děti tam musí chodit rády, jinak to nemá smysl.

Vzhledem k tomu, že to není jen jazyková příprava, ale zároveň i kulturní pásmo, kde se učí kaligrafii, jak držet štětec, jak si napsat své jméno v čínštině, získají základní povědomí o Číně a reáliích, tak je to baví velice.

Související témata:

Výběr článků

Načítám