Obří mořský plaz nalezený ve Velké Británii by mohl být tím největším, jaký kdy byl objeven

Jeho pozůstatky ve fosilním záznamu těsně předcházejí masovému vymírání na přelomu triasu a jury, kdy mj. vymizely i linie obřích ichtyosaurů.

Velká Británie je, pokud jde o objevování zkamenělin dávných mořských plazů, celkem obvyklým místem, ale nedávný nález může vytvořit nový rekord.

Jak v dubnu informovala agentura Reuters, v roce 2020 našli otec Justin Reynolds s dcerou Ruby na pláži Blue Anchor v hrabství Somerset části obrovské zkamenělé čelisti měřící více než dva metry. Konkrétně šlo o součást dolní čelisti, kost surangulare.

Dvojice tam hledala zkameněliny cíleně. A tehdy jedenáctiletá Ruby Reynoldsová našla tento velký kus čelistní kosti.

Ruby pak pokračovala v prohledávání okolí a spatřila druhý kus, mnohem větší než ten první, částečně pohřbený v bahnitém svahu.

Když si s otcem uvědomili význam svého nálezu, kontaktovali paleontologa z Manchesterské a Bristolské univerzity Deana Lomaxe, který jakožto specialista na ichtyosaury rozpoznal, o co jde. Postupně pak objevili na pobřeží další části čelisti. Role Ruby Reynoldsové v tomto objevu vedla k jejímu srovnání s Mary Anningovou, slavnou britskou lovkyní fosilií a anatomkou z 19. století, která tehdy mj. objevila fosilie ichtyosaurů, když jí bylo 12 let.

Podobnou, i když méně zachovalou čelist objevil na pobřeží Somersetu v Lilstocku zkušený sběratel zkamenělin Paul de la Salle již v květnu 2016.

Analýza obou exemplářů, od Reynoldsových a la Salleho, a srovnání s jinými nálezy kostí blízce příbuzných ichtyosaurů potvrdila, že se jedná o stejný druh gigantického ichtyosaura, který mohl dosahovat délky kolem 25 metrů (obecněji jde o rozmezí 20-26 metrů). Druh byl nyní pojmenován latinským názvem Ichthyotitan severnensis, což lze volně přeložit jako „obří ryboještěr od řeky Severn“. Další zkoumání struktury kostí nalezených v Blue Anchor odhalilo, že dotyčný jedinec stále rostl, takže je otázka, do jaké velikosti až mohli tito mořští obři dorůst.

Nebyly sice dosud objeveny žádné fosilie zbytku kostry Ichthyotitana, ale vědci byli schopni odhadnout jeho velikost na základě dochovaných koster jiných členů stejné čeledi Shastasauridae, včetně Shonisaura z Britské Kolumbie v Kanadě.

Justin, Ruby a Paul byli zahrnuti jako spoluautoři do Lomaxovy studie, popisující tento nově objevený druh, která byla publikována letos v dubnu v časopise PLOS One. Dotyčné zkameněliny budou brzy vystaveny v Bristolském muzeu a galerii umění.

Doktor Lomax k tomu řekl: „Byl jsem ohromen tímto nálezem. V roce 2018 můj tým – včetně de la Salleho – studoval a popisoval Paulem objevenou obří čelist. Doufali jsme, že jednoho dne bude objevena další. Tento nový exemplář je úplnější a lépe zachovaný. Nyní tedy máme dva exempláře obřích čelistních kostí surangulare, které mají jedinečný tvar a strukturu. Náš výzkum probíhá již téměř osm let. Je pozoruhodné, že v období triasu gigantičtí ichtyosauři velikosti plejtváka obrovského plavali v mořích obklopujících území Velké Británie. Tyto čelistní kosti vzbuzují naději, že jednoho dne možná najdeme kompletní lebku nebo kostru jednoho z těchto obrů.“

„Věděli jsme, že v triasu žili obří ichtyosauři, ale tento nález naznačuje, že byli možná ještě větší, než jsme si mysleli. Možná v budoucnu najdeme další fosilní zbytky částí jejich koster,“ poznamenal Marc Jones, kurátor fosilních plazů z londýnského Přírodopisného muzea.

Fosilní zbytky ichthyotitana z pláže Blue Anchor pocházejí z doby před asi 202 miliony let. Jde o konec období triasu, konkrétně o dobu známou jako rhétská, což znamená, že tento jedinec žil během posledního období vlády obřích ichtyosaurů.

Asi před 201,3 milionu let však došlo k masovému vymírání, které vyznačilo hranici mezi obdobím triasu a jury.

Příčina tohoto vymírání není dosud zcela objasněna. Tehdejší masivní sopečná aktivita v oblasti dnešního Atlantského oceánu však uvolnila tolik oxidu uhličitého a oxidu siřičitého, že vědci předpokládají, že následkem toho došlo k dramatické změně klimatu a životního prostředí.

Tehdy také začala stoupat hladina moří a voda oceánů se stala kyselejší, čímž došlo k masivnímu vymírání organismů nejen v mořském prostředí (šlo zhruba o 76 procent všech suchozemských i mořských druhů). A mezi oběťmi dané změny byl i tento obří ichtyosaurus z čeledi Shastasauridae.

Ichthyotitan nebyl prvním obřím ichtyosaurem na světě. Jeho pozůstatky se poprvé objevují ve fosilním záznamu asi 13 milionů let po jiných výskytech jeho velkých příbuzných. Patří sem např. Shonisaurus sikanniensis, objevený v Britské Kolumbii v Kanadě a Himalayasaurus tibetensis, nalezený v Tibetu.

Jiné, menší druhy ichtyosaurů přežily vymírání na hranici triasu a jury a daly vzniknout novým evolučním „výhonkům“ této skupiny, které přežily až do křídy, než vyhynuly během univerzální zkázy dinosaurů před 65 miliony let. Patrně však tito pradávní plazi už nikdy potom nedosáhli tak velkých rozměrů jako během triasu.