Obloha servíruje noční svítící oblaka i malou kometu

Jak upozornil astronom a fotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě, noční svítící oblaka (zkratka NLC z anglického Noctilucent Clouds) vznikají výrazně výše než běžná oblačnost, ve výšce asi 85 kilometrů nad zemským povrchem, a to v důsledku nabalování ledu na částice meteorického prachu vysoko v mezosféře.

„Díky tomu, že je tato oblačnost velice řídká, ji ve dne nespatříme a musíme čekat, až zapadne Slunce, které ji nasvítí zespodu v době soumraku nebo rozbřesku,“ vysvětlil tento popularizátor astronomie s tím, že krásu NLC mohou lidé zkusit vyhlížet i v dalších dnech.

Noční svítící oblaka se nyní mohou objevit mezi 22:00 a půlnocí nebo ráno mezi 2:00 a 4:00, a to vždy na severu, resp. mezi severozápadním a severovýchodním obzorem.

Zájemcům, kteří by jev chtěli pozorovat, se doporučuje, aby v daných časech sledovali webové kamery. Pokud tuto oblačnost uvidí na snímcích, mohou jít noční svítící oblaka pozorovat ven.

„Tato oblaka nesvítí vlastním světlem, jejich zář je způsobena rozptylem slunečního světla, které je v inkriminovaných hodinách nasvětluje odspodu. Vypadají jako zářící pavučinky na obloze a někdy mohou nabídnout opravdu majestátní divadlo,“ popsal Horálek.

Jejich viditelnost letos významně ovlivňuje sluneční aktivita, která je značná (maximum se očekává v roce 2025). Vysoké vrstvy zemské atmosféry tedy nemají tak stabilní podmínky pro vznik NLC jako v minulých letech. I tak by se podmínky v těch vrstvách atmosféry, ve kterých se oblaka tvoří, mohly občas ustálit – zvláště v těch dnech, kdy Slunce neprodukuje erupce naším směrem.

Na letní večerní obloze nízko nad severozápadním obzorem navíc můžeme vyhlížet periodickou kometu 13P/Olbers. Kometa se do vnitřní části Sluneční soustavy vrátila po dlouhých 68 letech.

„Pouhýma očima ji nespatříme, dá se však vyhlížet už malými dalekohledy, kupříkladu triedry, jako rozmazaný objekt putující v následujících měsících postupně napříč souhvězdími Vozky, Ryse, Velké Medvědice a Malého Lva,“ sdělil Horálek.

V průběhu června a července se kometa bude pohybovat mezi souhvězdími Vozky a Velké medvědice, přičemž díky své dráze vůči Zemi a Slunci se na obloze bude nacházet do konce července prakticky stále nevysoko nad severozápadní obzorem. Vyhlížet půjde už za pokročilého soumraku před 23. hodinou ve výšce okolo 15 stupňů, za tmy se ale už bude vždy nacházet o dost níže.

K jejímu pozorování je proto podle astronomů zapotřebí vyhledat místo s dokonale odkrytým severozápadním obzorem, přičemž v tom směru by se na vybraném pozorovacím místě nemělo desítky kilometrů daleko nacházet žádné velké město.

K vyhledání je dobré mít v ruce mapku ukazující její přesnou aktuální polohu vůči hvězdám (k nalezení např. na stránce The Sky Live).

Přísluním kometa proletí 30. června 2024 a jen o den později dosáhne maximální jasnosti asi 6,5 magnitudy. V té době nebude na večerní obloze rušit Měsíc, kometa by se tedy měla dát daleko od měst sledovat malými dalekohledy relativně snadněji – tedy pokud bude přát počasí.

Kometu objevil 6. března 1815 německý astronom Heinrich Wilhelm Olbers (1758-1840). Kometu našel v souhvězdí Žirafy a o den později, 7. března 1815, si její objev potvrdil. Do svého pozorovatelského deníku si o ní napsal: „Kometa se pohybuje pomalu směrem na sever a východ v tělu Persea. Je malá a má špatně definované jádro a velmi bledý průhledný ohon.“

Opět se dané komety astronomové dočkali v letech 1887 a 1956, v obou případech nedosáhla žádné závratné jasnosti. Přesto si získala svou pozornost, a to především díky potvrzení její periody, která činí zhruba 70 let. Zařadila se tak mezi komety Halleyova typu, jejichž periody jsou mezi 20 a 200 lety.

Znovu se kometa objeví na obloze až v roce 2094, a to spolu s neméně zajímavou (a letos hojně pozorovanou) kometou 12P/Pons-Brooks.