Objev století? Velkolepý lázeňský objekt dokazuje, v jakém luxusu žili vyvolení obyvatelé Pompejí

Naposledy badatele ohromil stěžejní výsledek jejich posledního dvouletého výzkumu. Archeologové odhalili dosud největší pompejský soukromý lázeňský komplex a jeho poklady.

„Právě tyto prostory jsou skutečně tím, co můžeme nazvat ‚pompejský efekt‘. Působí to tu, skoro jako by ti lidé odešli před minutou,“ uvedl v rozhovoru pro zpravodajskou stanici BBC ředitel Archeologického parku v Pompejích Gabriel Zuchtriegel.

Na svou dobu poměrně luxusní lázeňský dům si ovšem vysloužil i jiné označení, a to „objev století“. Přepychový soukromý objekt s teplými a studenými místnostmi, obrovským bazénem a stěnami zdobenými hodnotnými uměleckými díly je totiž vůbec největší, jaký se v Pompejích dosud našel.

Pod metry sopečné horniny a popela ležel ukrytý po 2000 let, aby nám v 1. polovině 21. století znovu dokázal, že starověké civilizace byly ohledně kultury a technologií mnohem vyspělejší, než si dnes vůbec dovedeme představit.

Odhadem zhruba třetina starověkého města Pompeje sice po dávné katastrofě stále ještě leží skrytá pod sopečnými troskami, ovšem nejnovější vykopávky svým rozsahem i obsahem stále více prokazují, jak vlastně starověký život obyčejných i vysoce vlivných Pompejanů probíhal. Ve zmíněném lázeňském domě byly totiž mj. objeveny i dvě kostry pocházející podle analýzy z roku 79 n. l., tedy patrně přímo z okamžiku, kdy sopka Vesuv legendární Pompeje zničila.

Podle slov konzervátorky Pompejí dr. Ludoviky Alesseové je objevený lázeňský dům „dramatické místo a vše, co zde najdeme, o dramatu vypovídá“. Zmíněná těla patřila ženě v rozmezí 35-50 let věku, zatímco muži bylo odhadem okolo dvaceti.

A jak se do prostor dostali? Podle odborníků se před výbuchem Vesuvu a jeho běsněním v místnosti jednoduše zabarikádovali. Doufali, že skryti uvnitř přežijí, ale veškerou naději jim brzy přetnula mohutná tsunami tzv. pyroklastického proudu přehřátého sopečného plynu s popelem, která doslova pohltila celé město. Samozřejmě zemřeli a kromě koster po nich zůstaly už jen šperky a mince… Drobnosti, působící jako nevyvratitelné potvrzení faktu, že lázeňská budova sloužila - vyjma místa pracoviště otroků, kteří zde nuceně působili - jen těm nejmajetnějším.

Teorii či spíše realitě o „bohatých a chudých“ nasvědčuje mj. i nedávný pompejský nález celého bloku, kde byla kromě luxusního soukromého domu objevena také pekárna a prádelna. Předpokládá se, že všechny tyto objekty vlastnil jediný člověk, a sice vlivný pompejský politik Aulus Rustius Verus, přičemž právě do této skupiny objevené architektury spadá i nově odhalený lázeňský dům.

„Objevení lázeňského domu je jen dalším potvrzením jeho elitního postavení,“ konstatoval Zuchtriegel. „Je tu jen pár domů, které mají soukromý lázeňský komplex, takže něco takového bylo skutečně pouze pro ty nejbohatší z bohatých. Toto je rozlohou navíc natolik obrovské, že jde pravděpodobně o vůbec největší lázeňský komplex v pompejském soukromém domě,“ dodal.

Jak takové využití luxusního lázeňského domu své doby probíhalo? Podle doložených reálií mohli ti, kteří měli to štěstí a patřili k movité elitě, využít před samotnou koupelí např. i speciální šatnu a poté již následovat do několika koupelen se zářivě červenými stěnami a mozaikovou podlahou posetou geometrickými vzory, vykládanou mramorem. Po návštěvě šatny a koupelny by následoval vstup do místnosti s horkou vodou, která mohla sloužit podobně jako dnešní sauna. Vysokou teplotu místnosti poskytovala speciální podlaha, umožňující proudění horkého vzduchu pod ní, a sice dutinou, přes niž mohlo teplo cirkulovat.

Poté následovala cesta do jasně vymalované místnosti, kde se prováděly olejové procedury, tzn. potírání pleti různými oleji, které pak byly odstraněny speciálním zakřiveným nástrojem zvaným strigil. Poslední zastávkou byla tzv. frigidária, neboli chladírny, vědci považované za architektonicky největší a nejúžasnější místnosti z komplexu vůbec. Zde se návštěvník mohl zchladit v ponorném bazénku, rozlohou velkém pro zhruba 20-30 lidí.

Na zmíněných pompejských chladírnách nicméně po stránce architektury zaujmou především mohutné červené sloupy s freskami sportovců.

„V horkých létech byste zde mohli sedět s nohama ve vodě, povídat s přáteli a možná si i vychutnat skleničku dobrého vína,“ vystihl dávnou atmosféru dr. Zuchtriegel.

Za zmínku stojí i kotelna, jejíž potrubí přivádělo vodu z ulice. Část byla vypuštěna do studeného ponorného bazénku a zbytek se ohříval v olověném kotli, určeném jako tzv. horká místnost. Pozoruhodné jsou i ventily, které regulovaly průtok.

Tzv. lázeňský dům je nejnovějším nálezem tohoto mimořádného komplexu, kde byla již minulý rok nalezena obrovská hodovní místnost s uhlově černými stěnami a úchvatnými uměleckými díly klasických scén. Současně byla objevena také menší místnost – vymalovaná na bledě modro – sloužící návštěvníkům jako místo pro modlení se k bohům.

Zmíněné prostory procházely podle vědců v době výbuchu Vesuvu patrně rekonstrukcí, neboť zde zůstaly stavební materiály a nástroje. Za zmínku stojí objev v modré místnosti, kde se na podlaze našla hromada ústřicových lastur, připravených k rozemletí a poté zřejmě k nanesení vzniklé hmoty na stěny. Šlo totiž o starý osvědčený způsob, jak dodat, nejen stěnám, duhový třpyt.

Zmínění zástupce z řad užitého umění a historického oběživa jsou dnes uloženy, spolu s dalšími poklady nevyčíslitelné historické hodnoty, v tzv. Pompejském trezoru. „Zlaté mince se lesknou, jako by byly nové, a podobně působí i přírodní perlové náušnice, náhrdelníky i složitě leptané polodrahokamy,“ popsal archeolog pracující v oblasti Pompejí Alessandro Russo.

Vedle pozoruhodně zdobeného prostoru, ve stísněné místnosti s téměř žádnou výzdobou, byly pak také nalezeny ostatky dalších dvou Pompejanů, kterým se nepodařilo uniknout před erupcí.

Odbornice z Pompejí, archeoložka Sophia Hayová, každopádně vystihuje aktuální nález lázeňského komplexu jako objev století a zároveň objev, který vrhá více světla na dosud méně známou tvář starověkého pompejského života.

„Nejvýraznějším zjištěním těchto pompejských nálezů je snad právě onen ostrý kontrast mezi životy tehdejších otroků a velmi bohatých. Jde o rozdíl mezi přepychovým životem v lázních a životem v místnosti s pecí, kde otroci po celý den živili oheň a tvrdě pracovali. Stěna zde vlastně představuje vše, to, co oddělovalo dva diametrálně odlišné světy,“ vysvětlila.

Výkopové práce s novými nálezy má prozatím možnost vidět jen omezený počet návštěvníků, ale plánuje se, že již brzy bude k náhledu zpřístupněn široké veřejnosti.

„Každý den najdeme nějaké překvapení,“ poznamenala o nalezišti vedoucí pompejských vykopávek dr. Anna Onestiová. „Někdy ráno přijdu do práce s tím, že je normální pracovní den, a pak zjistím, že jsme zase našli cosi výjimečného,“ uzavřela.