Článek
Jsou vůbec prvními žačkami v historii školy, které se chtějí stát truhlářkami. „U nás jde o raritu,“ potvrdil učitel odborného výcviku Roman Krubert. „V Německu jsou učnice už běžně. Jsem rád, že to konečně došlo i sem,“ podotkl mistr, který dříve pracoval v zahraničí.
Děvčata se práci věnují intenzivněji. Jsou pečlivější, na testy připravenější. Kluci nechtějí zůstávat pozadu, takže se taky víc učí.
Šestnáctiletá Jana odmalička tíhla k technickým věcem. „Původně jsem chtěla jít na obráběčku kovů, ale to jsem nakonec zavrhla a vybrala si truhlařinu,“ řekla. Některým blízkým se její volba nelíbila. „U nás v rodině má každý maturitu. Učňák berou jako ostudu. Když jsem ale zručná, je chyba toho nevyužít,“ zdůraznila Jana.
V oboru se našla a nejvíc ji baví praxe. „Je to radost,“ usmála se, když zrovna dělala stojan na stromeček. „Hezky, Janino. Jsi precizní. Krásně to sedlo,“ pochválil její výrobek učitel.
Počet dívek studujících řemeslo roste, zajímá je třeba truhlařina
Svou cestu si musela prošlapat i patnáctiletá Dana. „Táta mě vůbec nepodporoval,“ zalitovala. „Ale já jsem tady hrozně spokojená,“ řekla. Vyhovuje jí i kolektiv. A stejně jako spolužačky se víc baví s kluky než mezi sebou.
Modernější stroje
Smíšená devatenáctičlenná třída má podle učitele odborného výcviku Lukáše Manna své výhody. „Děvčata se práci věnují intenzivněji. Jsou pečlivější, na testy připravenější. Kluci nechtějí zůstávat pozadu, takže se taky víc učí,“ porovnal.
Jeho slovům dal za pravdu Vojtěch Švagr. „V některých věcech nás holky táhnou. Mají jiný pohled, což je fajn,“ ocenil mladík. Jeho spolužák Antonín Tláskal dodal, že se vzájemně hecují a pomáhají si.
Kateřina Šebestová při práci. Nejdřív vystudovala zdravotnickou školu, pak se rozhodla ještě pro řemeslo.
Jako ryba ve vodě se na učilišti cítí také jednadvacetiletá Kateřina. Nejdřív odmaturovala na zdravotnické škole, pak si chtěla rozšířit obzory. „Všichni moji sourozenci umějí nějaké řemeslo. K truhlařině mě přivedla maminka, doma má malou dílnu,“ sdělila.
Rozhodnutí vydat se právě tímhle směrem však její okolí překvapilo. „Lidé na nás občas koukají jako na exoty,“ shodla se děvčata. „Třeba prošlápneme ostatním cestu,“ dodala Dana.
Podle mistrů se situace zlepšuje. „Nahrávají tomu i modernější stroje, postupy. Už se tolik nenadřete jako dřív,“ shrnuli. Při výuce se snaží co nejvíc skloubit teorii s praxí. „Teď jsme probírali spoje, proto děláme stojan na stromeček. Je důležité si nové informace hned prakticky vyzkoušet,“ uvedli.
Žáci i žákyně si vedou portfolio se všemi výtvory. Zatím vyrobili hrací kostku, dřevěnou hvězdu, tužku a stojany na stromeček. Následně se pustí třeba do krmítka pro ptáky, řehtačky nebo do truhly. „Na tu se opravdu těším. Babička už si u mě jednu objednala. Ona i mamka mi fandí, za což jsem ráda,“ doplnila Dana. „Je krásné tvořit něco pro druhé,“ uzavřela Jana.
Kromě truhlářek má domažlické učiliště ještě čtyři dívky, které nastoupily na obor elektromechanik, další dvě si zvolily zaměření strojní mechanik, z jedné se stane obráběčka kovů. Technickým tříletým oborům se v Plzeňském kraji od září nově věnuje zhruba 1200 žáků. Drtivou většinu tvoří chlapci, nejvíce dívek má právě domažlické učiliště.
Programátorka a pilotka dronu: Létání je práce za odměnu i pořádný adrenalin
