Nový savec doputoval do Česka z Afriky. Na Chebsku spustí monitoring bělozubky tmavé

Cílem projektu bude zjistit, na jaké ploše je bělozubka tmavá v západních Čechách aktuálně rozšířená, jaké prostředí má tento drobný hlodavec v oblibě, a rovněž to, jak na příchod nového savce reagují původní domácí druhy rejsků a bělozubek.

„Do Evropy se bělozubka tmavá, které původně pochází z Afriky, dostala pravděpodobně před několika tisíci až desetitisíci lety a od té doby se šíří na severovýchod,“ uvedl mediální zástupce karlovarského muzea Lev Havlíček.

„Tato bělozubka je v jihozápadní Evropě široce rozšířeným druhem hmyzožravce, který se obvykle vyskytuje v nižších nadmořských výškách,“ pokračoval mluvčí s tím, že zoologové příchod živočicha do Česka očekávali. Poprvé byla bělozubka tmavá spatřena loni na podzim na Chebsku.

„Bělozubka se k nám zřejmě dostala údolím řeky Ohře či Odravy před několika málo lety. Všechny stávající nálezy jsou situovány do Chebské pánve, přičemž doposud nejvýchodnější známou lokalitou jsou Nebanice,“ dodal Havlíček.

Právě v Nebanicích na Chebsku se po dobu monitoringu usídlí šestičlenný tým z ÚBO. „Odchyty budeme provádět především v okolních vesnicích, kolem statků a farem, protože tato bělozubka se ráda vyskytuje v okolí lidských sídel a v přilehlých zahradách,“ prozradila jedna z vědkyň ÚBO Alena Fornůsková.

„K odchytům budeme používat živochytné pasti, které vnadíme ovesnými vločkami smíchanými s rybičkami,“ pokračovala. „Hmyzožravcům nechceme zbytečně ubližovat, vzorky pro analýzu DNA proto budeme odebírat výtěrem z tlamičky zvířat,“ dodala Fornůsková.

Ke sběru dat odborníci chtějí vyzvat i veřejnost. „Každý záznam nám totiž může pomoci určit přesný areál výskytu této bělozubky a také rychlost a směr jejího šíření. To jsou důležitá data, která využijeme i při výzkumu interakcí s místními druhy rejsků a bělozubek,“ doplnil karlovarský muzejní zoolog Jan Matějů s tím, že se budou sledovat výskyty i dalších druhů drobných hmyzožravců.

„Ze sousedních zemí totiž víme, že bělozubka tmavá je konkurenceschopnější než ostatní druhy rejsků a bělozubek, které jsou zároveň menší,“ vysvětloval karlovarský zoolog s tím, že v Irsku například tento druh stojí za lokálním vymizením rejska malého. „Ve Švýcarsku pak vytlačila oba menší druhy - a to bělozubku šedou i bělobřichou - z údolí Rhôny do vyšších nadmořských výšek,“ popsal Matějů.

Oproti rejskům mají bělozubky, jak jméno napovídá, bílé zoubky. Rejsci mají totiž špičky zoubků červené - zbarvené železem. Dalším rozlišovacím znakem bělozubek jsou zřetelně viditelné ušní boltce a odstáté chlupy na ocase.

Dospělý jedinec může vážit až čtrnáct gramů, zhruba dvojnásobek oproti bělozubce šedé. Třetí druh, bělozubka bělobřichá je jen o trochu menší než bělozubka tmavá. Odlišuje se od ní, jak název napovídá, světlým, téměř bílým bříškem.

„Pokud by se vám takové zvířátko chytlo do pastičky na myši, prosíme o vyfocení jedince svrchu i zespodu vedle mince jedné koruny kvůli měřítku a zaslání fotky na e-mail: fornuskova@ivb.cz, a to včetně údajů o lokalitě a data odchytu,“ vyzval mluvčí muzea.