Článek
Jinými slovy, kosterní pozůstatky datované pomocí radio-uhlíkové metody do období před 40 až 45 tisíci lety, byly cíleně řeznicky zpracovány. Na některých byly stopy po řezání, jamky a vrypy. Na kostech vědci rovněž rozpoznali neklamné známky toho, že těla byla stažena z kůže a poté naporcována. Z kostí byl odstraněn i morek.
Z poznatků vědeckého týmu pod vedením profesora Hervého Bocherense a Johannese Krauseho z univerzity v Tübingenu a jejich kolegů Cosima Postha a Christopha Wissinga vyplývá, že neandrtálci kosti vlastního druhu používali také jako nástroje. Podoba čtyř kostí, konkrétně jedné stehenní a tří holenních, zřetelně ukazuje na to, že s nimi neandrtálci opracovávali kamenné nástroje. „To je něco, co jsme viděli jen na velmi málo místech, ale nikde tak často jako v jeskyních Goyet,“ vysvětluje profesor Bocherens.
Bohaté nálezy v komplexu Goyet
„Všechna tato svědectví nám dovolují předpokládat, že neandrtálci praktikovali kanibalismus,“ říká dále. Zároveň upozorňuje, že je nemožné určit, jestli těla mrtvých neandrtálců sloužila k nějakému symbolickému aktu, anebo se zpracovala prostě jen jako součást potravy. „Spousta pozůstatků koní a jelenů nalezených v jeskyních Goyet byla zpracovaná stejným způsobem,“ dodal.
Vědcům se nově podařilo identifikovat 99 kostních úlomků dříve nejasného původu jako neandrtálské. Což mimo jiné znamená, že jeskynní systém Goyet je místem s největším počtem nalezených pozůstatků člověka neandrtálského na sever od Alp.
O kanibalských sklonech se vedla mezi vědci debata již nad objevy ze španělských nalezišť El Sidrón a Zafarraya, ale nálezy z Belgie jsou prvním dokladem této aktivity neandrtálců tak daleko na severu Evropy.