Článek
Z jednoho nápadu vzniklo nové, úplně jiné místo, které lidé rádi podporují. Finančně i přiložením ruky k dílu. Všechno přitom začalo úplně jednoduše.
„Tehdy jsem šel po ulici, tenkrát se ještě dávaly papírové inzeráty do vývěsek. A protože jsme sháněli se ženou něco k bydlení, koukal jsem do nich a viděl tam inzerát, že se prodává les na Ještědu. Sedm hektarů. Říkal jsem si, že by bylo dobré, kdybychom měli les,“ vzpomíná Jan Korytář ze sdružení Společnost přátel přírody Čmelák v Liberci, zakladatel a hlavní iniciátor myšlenky na obnovu pralesa.
Momentka z Nového pralesa na Ještědu
Jedním dechem doplňuje: „Byl jsem se tam podívat. Smrková monokultura, fakt hnusný les. Ale mé ochranářské srdce si řeklo, že bychom z toho mohli udělat něco pěkného, přirozený les. Tak jsme šli za majitelkou, ale bylo to hrozně drahé, takže uběhl asi rok, než zjistila, že to za ty peníze neprodá, a zlevnila.“
I tak ale na nákup lesa nebyly peníze a strůjci nápadu si na něj museli půjčit.
Smrkové monokultury musí dobrovolníci přeměňovat a musí i kácet.
„Tak jsme přemýšleli, jak tu půjčku splatit, a tenkrát nás napadlo, že zkusíme oslovit lidi, jestli se nechtějí stát patronem kousku Nového pralesa. A tak se nám podařilo dát dohromady první peníze a nakoupit sedm hektarů,“ vypráví Korytář.
Protože šlo o novinku a certifikáty na kousek lesa se v té době ještě tak často nenabízely, zafungovalo to a lidé nakupovali. Pak už se nezastavili a nakupovali další a další hektary, tudíž v současnosti se Nový prales rozkládá na skoro 40 hektarech a rozrůstat se bude dál.
Pralesů roste v naší zemi pouze několik
Pralesů v Česku zase tolik není, nejznámější je v Česku Boubín na Šumavě anebo na Moravě prales Mionší.
„My tady pralesy moc nemáme a ten náš projekt se jmenuje Nový prales, což je trošku nesmysl, protože jak může být prales nový. Ale ta myšlenka je taková, že za nějakých 200–300 let by tam měl znovu růst les, který bude jako prales vypadat,“ vysvětluje Korytář.
Lesy, které dobrovolníci vykoupili, byly většinou smrkové monokultury. Ale podařilo se jim později vykoupit i kousky starého lesa, kterému bylo 130 let, a tak je území pralesa dnes hodně různorodé.
Do lesů vysazují různé druhy původních dřevin.
„Část těch smrků jsme museli prokácet, protože smrkové monokultury jsou většinou zalesněné louky v 60. letech, kdy se tam přestávalo hospodařit. A to mělo negativní dopad na biodiverzitu, a pokud jsme chtěli ten les přeměnit, museli jsme část vykácet, aby se tam dostalo slunce a vznikl prostor. Ten les byl tak tmavý, že by žádná sazenice neměla šanci,“ vylíčil Korytář a podotkl, že po těch 20 letech už je vidět, jaký je rozdíl mezi lesem, který začali měnit, a lesem, který roste vedle a je stále stejný.
Všechny stromy, které do Nového pralesa na Ještědu vrací, tam původně patřily. Buky, jedle, javory, jilmy, mají povolení i sázet a pěstovat chráněný druh tisu červeného, v nižších polohách vysadili lípy, duby. Některé části lesa už nechávají bez zásahu, zejména ty kousky, kde roste starý les. Maximálně se snaží dosázet například chybějící jedle.
„Tam, kde jsou smrkové monokultury, naopak musíme zasahovat hodně intenzivně, aby se les změnil. Ale cílem je, že když se nastartují přírodní procesy, necháme pak les růst přirozeně,“ objasnil Korytář.
Bez dobrovolníků by se vznikající les na Ještědu neobešel
Naučná stezka je volně přístupná a lidé tam jezdí na exkurze, dobrovolníci pomáhat. Bez nich by to nešlo. Vysazují sazenice nebo třeba staví oplocenky.
Nový prales může navštívit každý, pořádají se i exkurze.
„Mám radost, že se nám podařilo domluvit s dalším vlastníkem lesa vedle, kterému se ten náš líbí, a pomáháme mu nyní změnit i ten jeho. Možná začneme oslovovat i další vlastníky, jestli by se do toho nechtěli pustit,“ těší aktivistu.
Cílem tvůrců pralesa je nyní vykoupit dalších 1,5 hektaru lesa. S výkupy pozemků jim stále hodně pomáhají lidé ve sbírkách, když si kupují lesy po kouskách. Podpořit je může každý a k tomu si koupit i kousek lesa, a to na webu Čmelák či na webu darujme.cz.
„Vloni jsem si udělal čas a konečně se šel podívat i na místa, kde jsem těch dvacet let nebyl. A měl jsem z toho radost. Když se ohlédnete, vidíte, že dokážete dvacet let něco dělat a les se skutečně mění, vrací se do něj příroda. A teď mám znovu radost, že po deseti letech přikupujeme pozemek a lidi opět reagují, kupují si další kousky,“ uzavřel Korytář.
