Článek
„Zatím to vypadá dost zajímavě, dokonce rodiče, jejichž děti byly do pilotního testování zapojeny, to hodnotí dosti pozitivně. Výrazně to pomáhá i dětem, které mají nějaké problémy, například s dysgrafií,“ řekl Právu mluvčí ministerstva školství Marek Zeman.
Resort zatím čeká na finální zprávu Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze, která testování monitoruje. „Dá se předpokládat, že to bude dáno dobrovolně na základě doporučení, protože rodiče by s tím měli souhlasit,“ uvedl Zeman.
Zkušenosti, jak se s novým písmem popasovaly samy děti, nahrávají plošnému zavedení písma Comenia script. Jenže jakékoli novoty budí zpravidla v prvé řadě nedůvěru. Vyprávět by o tom mohla zástupkyně ředitelky frýdeckomístecké ZŠ v ulici Československé armády Pavlína Vojkovská, jedna z průkopnic Comenie.
Škola začala zkoušet nové písmo nezávisle na pilotním testování ministerstva školství, takže neměla výhody, které měly ostatní školy zapojené do projektu. Veškeré podklady i písanky si museli pořizovat kantoři z vlastní iniciativy. Podle Vojkovské ale nebyly začátky vůbec optimistické. Zdrženlivě se k písmu stavěli rodiče i učitelé, a tak s ním loni začala jediná třída, a to třída s intelektově nadanými dětmi a po individuálních pohovorech s rodiči.
„Po počátečním období, které bylo vyplněno uvolňovacími cviky, se mi zdálo, že to nebude moc jednoduché, že to psaní moc nepůjde. Nicméně jakmile jsme začali dělat tahy Comenia script, tak je to nesmírně bavilo, děti se těšily na hodiny psaní a výsledkem byly opravdu ukázkové písanky,“ popsala těžké začátky Vojkovská.
Snadně a rychle
Nyní se pokládá za fandu pro Comenii. Podařilo se přesvědčit rodiče letošních prvňáků a děti teď píšou tiskacím ve všech pěti třídách prvního ročníku. A i ostatní kantoři to kvitují.
Jednou z deklarovaných deviz nového písma je praktičnost. Bez kliček a kudrlinek je prý psaní jednodušší, rychlejší, čitelnější a dětem jde rychle od ruky, což může být dáno i tím, že střední velikost písma je větší než u běžného. „Už v březnu děti psaly slova a věty,“ uvedla Vojkovská.
Rodiče se podle ní obávali, že si děti neosvojí originální rukopis, že písmo bude stejné a děti nebudou mít ani vlastní podpis. Vysvětlovala však, že ať už se píše jakýmkoli typem písma, osobnost se projeví. „U druháků už rozeznám, komu která písanka patří, aniž bych se podívala na jméno,“ tvrdí Vojkovská.
Dalším argumentem pro zavedení Comenie jsou údajné úspěchy u žáků s různými poruchami. Například dysgrafici měli podle Vojkovské problém udržet velikost smyček. Dyslektikům zase pomůže, že se písmo psané a čtené sjednocuje.
Vojkovská připomíná, že dosud se každý musel učit čtyři znaky ke každému písmenu – malé, velké psací a malé, velké tiskací. „Dneska se ten obraz podstatně zjednoduší, děti nemusejí přepínat v hlavičce, když čtou. A právě u ‚dys‘ to dělalo problémy,“ řekla kantorka.
Podle Vojkovské ani nehrozí, že by děti nepřečetly krasopis po svých rodičích. S vázaným písmem se prý běžně setkávají v učebnicích a i ve třídách visí obrazy s ukázkami psacího písma. Druháci prý nemají problém kudrlinky rozluštit.
Krasopis nezavrhujte
Zkušenosti se ale mohou lišit. Speciální pedagožka Eva Bednaříková ze Zlína je rozhodně proti tomu, aby se Comenia script zavedlo plošně a povinně, protože podle ní už sama vázanost písma je důležitá a pro děti přirozená.
„Když se děti učí psát, není u nich dost rozpoznatelné, kde je konec slova. Mezi slova sice dávají mezeru na prst, ale postupně se zmenšují, a zároveň se občas zvětšují mezery mezi písmeny,“ kritizuje Comenii Bednaříková.
A navrch dodává svou zkušenost z Irska: „Viděla jsem, že se tam děti učí psát jenom tiskacím, v dospělosti pak po nich ale nejde vůbec nic přečíst.“
Podle ní se každý může naučit psát tiskacím kdykoliv a na druhém stupni mu v jeho užívání nebude nikdo bránit. V její škole si písmo zkoušeli páťáci, ale nakonec si jím píšou maximálně zápisky a diktáty odmítají. Vadí jim prý, že musí stále odsazovat ruku, což je zdržuje.
A ani u dysgrafiků to nemusí být tak růžové, jak se na první pohled jeví. „Zkoušela jsem to jen s jedním dysgrafikem, nebavilo ho to, nechtěl to dělat, radši psal psacím, že mu to přijde rychlejší,“ uvedla Bednaříková.
Připomíná, že k dysgrafii se často váže ještě další porucha, často bývá ve spojitosti s hyperaktivitou. „Podle mě je pak důležité, že tam dojde k tomu zklidnění tím, že tam bude jednolitý tah – že to nebude sek na sek,“ upřesnila své výhrady. Uznala sice, že méně znaků hraje ve prospěch jednoduchosti a tím se i Comenia rychleji učí. Ale jsou zde i estetické důvody pro zachování kudrlinek, kliček a smyček.
„Podívejte se, jak psali naši dědečci, jak měli krásné tahy, a to psali ještě brkem. Už tak jsme písmo dost zjednodušili,“ povzdechla si Bednaříková.