Článek
Z loňské zprávy České školní inspekce (ČŠI) vyplynulo, že má vzdělávání neslyšících a nedoslýchavých dětí ve školách řadu nedostatků. Chybějí pro ně vhodné učebnice češtiny, pomůcky i kvalifikovaní tlumočníci znakového jazyka. Učitelé znakovou řeč příliš neznají.
I proto začala vznikat nová publikace Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením, která je již zveřejněna na webu. Popisuje přístupy k jazykovému vzdělávání předškoláků a dětí na prvním stupni ZŠ, typy učebních materiálů, aktuální školskou legislativu nebo doporučení pro spolupráci slyšících a neslyšících pedagogů.
„Jedná se o historicky první a unikátní materiál svého druhu, který je vytvořen na míru přímo neslyšícím žákům. Je možné jej číst v češtině anebo sledovat v českém znakovém jazyce, a to zcela rovnocenně. To je důležité i pro neslyšící pedagogy, kteří preferují v komunikaci český znakový jazyk,“ vysvětlil Petr Vysuček z Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel.
Klasická čeština je často druhým jazykem
Podle Markéty Růžičkové z NÚV je výuka českého jazyka pro děti se sluchovým postižením klíčovým bodem jejich vzdělávání. Pro některé děti je totiž prvním jazykem, který se učí, nikoli český jazyk, ale znaková řeč. Český jazyk je pak pro ně druhým jazykem, na úrovni cizího.
Na metodice se pracuje i nadále. „Další část bude praktičtěji zaměřena. Počítáme rovněž s vytvořením sady pracovních listů, v plánu je také lektorský kurz pro učitele,“ doplnil ředitel NÚV Lubomír Martinec.
Na jednoho tlumočníka stovka neslyšících
ČŠI dále uvedla, že ve školních letech 2011/2012 až 2015/2016 bylo častější přeřazování sluchově postižených dětí z běžných základních škol do speciálních než naopak. Děti s tímto druhem handicapu chodily v září 2016 na třetinu speciálních základních škol, kterých bylo v ČR ve školním roce 2016/2017 celkem 349.
Pět procent dětí na speciálních školách komunikovalo pouze českým znakovým jazykem. Přibližně 85 procent škol s takovými žáky zajišťovalo domluvu ve znakové řeči. Dle odhadu Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR tlumočí v současnosti do znakového jazyka zhruba jen 90 lidí po celé republice. Na jednoho tlumočníka tak připadá asi 100 neslyšících lidí.
Problém podle odborníků souvisí s chybějícím předpisem k podobě kurzů o komunikaci neslyšících. Zároveň u nás nejsou standardizované zkoušky k ověřování znalostí českého znakového jazyka.
