Článek
Pozorování Perseid by mělo být možné nejen z hvězdárny, ale prakticky z jakéhokoliv místa s dobrým výhledem, samozřejmě mimo velká města s mnoha světly.
„I když díky vstřícnému přístupu Technických sítí města Brna o půlnoci zhasne hrad Špilberk, bude Brňanům i nám všem tentokrát výhled poněkud kazit měsíc v úplňku. I přesto bychom mohli nějakou tu Perseidu zahlédnout,“ řekl Právu Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno.
I když se mluví o padajících hvězdách, se skutečnými hvězdami meteory nic společného nemají.
„Planeta Země na cestě kolem Slunce každý rok mezi 10. a 14. srpnem vletí do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle,“ přiblížil Dušek.
„Některá tato tělíska se strefí přímo do Země a při průletu její atmosférou se rychle ohřejí natolik, až se vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor,“ vysvětlil.
Srážka s kometou?
V případě proudu prachových částic se zdá, že „padající hvězdy“ vylétají jakoby ze souhvězdí Persea, a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejich průletech pochází z Číny už z roku 36 našeho letopočtu.
Protože se Perseidy objevují především kolem 11. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince, říká se jim někdy také „slzy svatého Vavřince“.
„Výpočty naznačují, že vlasatice 15. září roku 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to ničivější katastrofa než v případě vyhynutí dinosaurů,“ poznamenal ředitel hvězdárny.
Doplnil, že jádro komety má průměr asi 26 kilometrů. „Takže energie dopadu by byla několikasetkrát větší než u tělesa, které zničilo dinosaury a dvě třetiny dalších rostlin a živočichů. Ale šance, že k tomu dojde, je – naštěstí – zatím opravdu velmi malá,“ dodal Dušek.
Může se vám hodit na Zboží.cz: