Článek
Při soudních přích, množících se v posledních třech letech, personál obvinil desítky newyorských restaurací, včetně těch nejproslulejších, z krádeže spropitného a šizení na mzdách.
Peruánec Iván Arias říká, že byl velice šťastný, že se mu po příjezdu do New Yorku podařilo najít zaměstnání. Sehnal místo pomocného číšníka v Redeye Grill, restauraci v centru Manhattanu, kde osm pověstných „tančících garnátů” přijde na 39 dolarů (666 korun). Ale šestatřicetiletý Arias si brzy uvědomil, že ho vedení šidí na přesčasech, přestávkách a povýšení a že mu nedává spravedlivý díl ze spropitného.
V červnu newyorský soudce schválil v rámci vyrovnání první platbu o celkové výši 3,9 miliónu dolarů (66,6 miliónu korun) pro zaměstnance podniku Redeye Grill a pěti dalších restaurantů patřících společnosti Fireman Hospitality Group. V rámci urovnání sporu Fireman také souhlasil s tím, že manažeři nebudou dostávat podíl ze spropitného.
Žaloby podané především málo placenými přistěhovalci, kteří pracují jako myči nádobí a pomocní číšníci, povzbudily většinou bělošský vyšší personál, aby také podal žaloby. Restauranty obvinily neziskovou organizaci Restaurant Opportunities Center, která organizovala protesty před Redeye Grill, že zosnovala kampaň na základě nepodložených obvinění. Ale podle právní zástupkyně ROC Rekhy Eanniho soudní procesy ukazují, že špatně placení imigranti se už nebojí ozvat.
Situace se zlepšuje
Arias, ženatý otec dvou malých dcer, teď pracuje jako pomocný číšník v Craftbaru, pobočce jednoho z předních newyorských restaurantů Craft. Zatímco v Redeye Grill vydělával za 60 hodin týdně 400 dolarů (6800 korun), teď si za 35 až 40 hodin přijde přibližně na 600 dolarů (10 200 korun).
„Teď jsem šťastný, jsem spokojený se spropitným i s platem,” libuje si. Julio Anzures, který dostal v roce 2003 v rámci vyrovnání s restaurantem patřícím firmě Smith and Wollensky tučnou sumu 20 000 dolarů (341 300 korun), je toho názoru, že se podmínky od té doby, co se začaly soudní pře množit, výrazně zlepšily.
„Nejsem spokojen jen kvůli těm penězům, které jsem dostal, jako spíš se změnou podmínek,” říká Anzures, který od té doby povýšil z myče nádobí na pomocného kuchaře a který posílá většinu peněz rodině do Mexika. „Máme teď pauzy, platí nám přesčasy.” Podle jiných ale není situace růžová všude. „Lidé, kteří dělají zákony, vědí, co se v tomhle průmyslu děje," říká Anzures. „Je třeba, aby udělali více změn.”
