Nenechte se zaskočit novými pravidly pro čerpání dovolené

Ačkoli v praxi se zaměstnanec většinou dohodne na čerpání dovolené se svým nadřízeným, takže její termín vyhovuje oběma stranám, je třeba mít pro případ možných sporů na paměti, že dikce zákona hovoří o jednoznačném právu zaměstnavatele určit zaměstnanci dobu čerpání dovolené.

Dovolená by měla být zaměstnavatelem určena tak, aby mohla být vyčerpána zpravidla vcelku. Poskytuje-li se v několika částech (jak je tomu v praxi zvykem), musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny vcelku, nedohodnou-li se zaměstnavatel se zaměstnancem jinak.

Čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle písemného rozvrhu dovolených vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace nebo rady zaměstnanců (působí-li tyto organizace u zaměstnavatele).

Při určení rozvrhu čerpání dovolené se přihlíží k provozním důvodům zaměstnavatele a oprávněným zájmům zaměstnance. Určenou dobu čerpání je zaměstnavatel povinen zaměstnanci oznámit alespoň 14 dnů předem, nedohodne-li se se zaměstnancem jinak.

Čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit tak, aby zaměstnanec vyčerpal dovolenou v kalendářním roce, ve kterém mu na ni vznikl nárok, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance, např. dočasná pracovní neschopnost nebo naléhavé provozní důvody.

Nemůže-li být dovolená vyčerpána ve stejném roce, ve kterém na ni vznikl zaměstnanci nárok, musí ji zaměstnavatel zaměstnanci určit tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku.

Rozhodnout o čerpání loňské dovolené musí zaměstnavatel nejpozději do 30. června. Je třeba zdůraznit, že do 30. června musí zaměstnavatel pouze rozhodnout, vlastní čerpání dovolené může stanovit i na druhou polovinu kalendářního roku. Neplatí tedy tvrzení, že by zaměstnanec musel dovolenou z předchozího kalendářního roku do konce června vyčerpat.

Pokud zaměstnavatel o čerpání loňské dovolené v zákonem stanoveném termínu nerozhodne, má právo určit čerpání „staré“ dovolené rovněž zaměstnanec. Využije-li tohoto práva, je povinen oznámit zaměstnavateli čerpání své dovolené nejpozději 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem na jiné době oznámení.

Nevyčerpáním dovolené do konce následujícího kalendářního roku právo zaměstnance na dovolenou nově nezaniká, pouze se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě 3 let.

Zákoník práce dokonce stanoví, že nemůže-li být dovolená vyčerpána do konce následujícího kalendářního roku proto, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným nebo z důvodu čerpání mateřské či rodičovské dovolené, je zaměstnavatel povinen určit dovolenou zaměstnanci po skončení těchto překážek v práci.

Novelou zákoníku práce zákonodárci výrazně upřednostnili vlastní čerpání dovolené před jejím proplacením. Platný zákoník práce již nadále nerozlišuje mezi dovolenou v rozsahu do 4 týdnů a nad 4 týdny. Obecně nedovoluje proplácet nevyčerpanou dovolenou během trvání pracovního poměru, a to ani v rozsahu, v jakém přesahuje zákonem stanovený limit 4 týdnů.

Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši průměrného výdělku pouze v případě skončení pracovního poměru.

U některých profesních skupin, např. horníků, se poskytuje i tzv. dodatková dovolená. Dodatkovou dovolenou nelze proplatit, musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.