Některé pracovní obory spějí k zániku

Praxe vzájemného přetahování zaměstnanců je poměrně rozšířená u profese řidič kamiónů mezinárodní dopravy. Sehnat dnes dobrého řidiče kamiónu, který je ochotný jezdit mimo republiku, není totiž jednoduché.

„Snažíme se všemi způsoby. Ani u vlastními silami vychovaného pracovníka ale není záruka, že v místě setrvá. V současnosti je jedinou cestou výběr a hledání pracovníků, kteří dokážou být loajální a nemají tendenci ke fluktuaci,“ vysvětluje Jiří Šindler, obchodní ředitel společnosti Bohemia Cargo, která nedostatek přepravních kapacit řešila založením vlastní dopravní firmy.

Podobné zkušenosti má David Vojtěch, majitel Autocentra Davo Car z Olbramovic: „Vychováme si mechanika, jenž nám pak odejde do autorizovaného servisu, který je blíž jeho bydliště,“ stěžuje si. Aktuálně firma shání neúspěšně dva mechaniky. Přitom nového zaměstnance si ráda zaučí.

Ukazuje se, že zaškolení je nutné i u čerstvých absolventů vyučených v oboru, protože předpoklad, že jsou odborně připraveni samostatně pracovat, se často ukazuje jako mylný. Řada firem se proto chystá vzít vzdělání budoucích zaměstnanců do vlastních rukou.

„Připravujeme otevření jedné třídy oborů švadlena, truhlář/stolař a čalouník s tím, že praxe bude zajištěna u nás ve firmě. Pokud vše půjde dobře, rádi bychom to spustili v září příštího roku,“ nastiňuje budoucnost Roman Blanář, majitel firmy Blanář nábytek, která vyrábí postele na jižní Moravě.

Frustrující zkušenost má i výrobce obleků z Prostějova Pavel Koutný: „Rok po zániku OP Prostějov jsme chtěli zaměstnat třináct pracovníků; podali jsme inzeráty, ale vůbec nikdo se nám nepřihlásil. Stovky lidí z někdejšího oděvního podniku se rozprchly po firmách v okolí, třeba do železáren. O oděvní obor není v ČR dlouhodobě zájem a nevypadá to, že by se to zlepšilo,“ stěžuje si Koutný starší, zakladatel a ředitel rodinné oděvní firmy Koutný.

Slepou uličkou se zdá být i snaha o otevření vlastního učiliště, o němž uvažují oděvní firmy v regionu.

„Je tu ještě možnost řešit nedostatek pracovníků dovozem lidí ze zahraničí, tu jsme prozatím nevyužili. Další variantou je mít jen pár návrhářů a modelářů, kteří by zpracovávali celou technologii výrobku, jenž by se pak zhotovoval jinde,“ dodává Koutný.

Někteří ze současného stavu viní stát, jiní technický pokrok a rostoucí životní úroveň. Ať tak či onak, faktem je, že mnoho učebních odvětví ztrácí prestiž a zájem o ně rapidně upadá. „Obávám se, že šití oděvů v Česku během dvaceti let skončí. Příliš nevěřím tomu, že by mladé Češky ještě někdy chtěly pracovat jako šičky či krejčové,“ konstatuje Koutný.

Za pravdu mu dávají čísla. V roce 1990 pracovalo v textilním a oděvním průmyslu na půl miliónu lidí a dnes jich zbylo necelých sto tisíc.

Rovněž v logistice je pravděpodobné, že dnes žádané profese přestanou existovat: „Pokud jde o profese skladníka a řidiče, myslím si, že za dvacet let již nebudou existovat. Automatizace a robotizace dojdou tak daleko, že některé profese se obejdou bez lidské účasti,“ bilancuje Šindler z Bohemia Cargo.

Naopak jiní hledí do budoucnosti s optimismem. „Věřím, že řemeslo nevymře. Během několika málo let bude poptávka po šikovných řemeslnících mnohem vyšší než po vysokoškolácích s nejrůznějšími nepotřebnými znalostmi a opět se potvrdí, že řemeslo má zlaté dno,“ uzavírá Blanář.