Článek
Školy mají povinnost upřednostnit děti ze spádové oblasti, snaží se však nalákat i děti ze vzdálenějších oblastí. Zápis se tak stává poslední příležitostí pozitivně oslovit potenciální žáky.
U zápisu by měly děti především prokázat, že jsou na nástup do školy zralé, a tak se zde testují motorické schopnosti, rozeznávání tvarů, barev či slovní zásoba. Pokud například dítě neumí odříkat básničku či se vyjadřuje nesrozumitelně, nerozeznává barvy a čtverec od trojúhelníku, pak by si asi na povinnou školní docházku muselo ještě rok počkat.
Některé školy se snaží zápis zpříjemnit. Někde se snaží navodit sváteční atmosféru, jinde zase volí zábavnou formu. Například vyškovská škola Nádražní 5 má zápis v podobě různých aktivit. Rodiče s dětmi provázejí po škole žáci vyšších ročníků, kteří je vedou do různých učeben, kde si mohou leccos vyzkoušet.
V jedné učebně si dítko zkusí střelbu na branku florbalovou hokejkou, ve speciální učebně si zkusí splnit nějaký úkol na počítači, na interaktivní tabuli pak skládá obrázky a vybarvuje je atd. Po absolvování kolečka jsou už děti řádně zapsány a škola má o nich veškeré potřebné údaje. Nakonec dostanou ještě dárečky, které vytvořili starší žáci.
Ve škole na Strossmayerově náměstí v Praze zase děti zabaví žáci starších ročníků převlečení do pohádkových kostýmů, letos třeba budou děti ve frontě rozptylovat broučci.
Soukromé a církevní školy raritou
Zápis je ale až vyvrcholením úsilí ředitelů o přilákání co největšího počtu dětí, od něhož se odvíjí financování škol. Mnohé školy plánují krátce před zápisy dny otevřených dveří, některé zase organizují jakési „dny ve škole nanečisto“, kdy si mohou děti vyzkoušet, jak to ve škole chodí a běží. Nejvíce ale o škole vypoví webové stránky a zkušenosti jiných rodičů.
Školy se také snaží zaujmout speciálním zaměřením, které má u žáků rozvíjet nadání. Ředitelé obvykle nabízejí rozšířenou výuku cizího jazyka, matematiky, přírodovědných předmětů, ICT, tělesné výchovy, výtvarné nebo hudební výchovy, ale i jiná zaměření jsou možná.
Specializaci školy může být uzpůsoben i zápis, ale zpravidla se na škole otevírá jen jedna třída s rozšířenou výukou a ostatní jsou všeobecné. Školy tak mohou nabrat dostatek dětí ze spádové oblasti a přilákat další na rozšířenou výuku.
Ale Jan Petr, ředitel školy v Lískovci u Frýdku Místku, se spoléhá na heslo „dobrou školu dělá dobrý učitel“. Přestože se škola měla už dávno kvůli nedostatku dětí v okolí zavírat, o zájemce i z dalekých končin tu není nouze. Rodiče sem hlásí děti už ve věku jejich čtyř let, aby je dostali na pořadník.
„Smrdí to sebechválou, ale na prvním stupni máme výborné učitelky,“ říká Petr. Škola poskytuje jen všeobecné vzdělání, jenže například matematika se zde učí podle moderních úspěšných metod věhlasného pedagoga Milana Hejného. Škola je však malá a otevírá vždy jen jednu třídu po 26 až 27 žácích, což už je podle Petra na hranici možností učitele.
Alternativami mohou být soukromé a církevní školy, ale těch je v ČR málo. Soukromých škol je pro tento školní rok evidováno 91 a církevních 42 z celkového počtu 4095 škol. Církevní vyjdou většinou na pár tisícovek ročně. Stejně tak tomu může být i u soukromých, ale školné se může vyšplhat i přes sto tisíc (v případě zahraničních škol jde i o stovky tisíc).
Více pomůcek a nové písmo
Výhodou těchto škol jsou malé třídy o deseti patnácti žácích, v nichž se učitel věnuje dětem individuálně, a také kantor je lépe ohodnocen a motivován. Naproti tomu v běžných školách ve městech už většinou kvůli silnému ročníku a nedostatku peněz počet dětí ve třídách pod 20 neklesne. Pro 50 dětí ředitel raději otevře dvě třídy než tři.
Kromě toho si žádný ředitel ani po zápisu nemůže být až do konce května zcela jist, zda mu ještě dětí neubude. Do té doby totiž ještě mohou rodiče požádat o odklad. A není jich málo.
Móda odkladů se v poslední době ustálila, většinou dostane odklad 22 až 23 procent dětí. V roce 2006 to byla i čtvrtina ročníku. Letos by se počet odkladů mohl snížit, protože za odložený ročník se od letoška už musí ve školce platit, což může rodiče vyjít i na tisícovku měsíčně. Mnozí rodiče si však myslí, že jejich dítě mezi mladšími spolužáky zazáří, a tak o odklad usilují bez ohledu na finance.
Spousta škol si navíc zřídila přípravné ročníky, které jsou ze zákona určeny pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Nicméně tato norma se nikterak striktně nedodržuje a často se do přípravných ročníků posílají právě děti s odkladem.