Největší tuzemská ZŠ je v Boskovicích. Má téměř 1400 žáků a 150 pedagogů

Zhruba 400 dětí chodí do budovy v Sušilově ulici, asi 460 do budovy ve Slovákově ulici a přes 510 na náměstí 9. května.

„Jde sice o jednu organizaci, pracoviště ale fungují víceméně autonomně. Navíc mám schopné zástupce, kteří už dříve měli zkušenosti s řízením škol, a ti mi velmi pomáhají,“ vysvětlil ředitel.

Škola má 62 tříd. Do každé z budov docházejí všechny ročníky, jednotlivé budovy mají své vlastní jídelny, knihovny, také družiny, kterých funguje dohromady patnáct.

Jako jedna organizace musí mít škola navazující označení tříd, takže zatímco v typické české škole mají třídy označení většinou od A do C, některé třídy školy v Boskovicích končí písmenkem G. Leckdo je proto někdy udiven, že žák chodí právě třeba do 1. G.

Vedení školy je v budově v Sušilově ulici, lidově „na Sušilce”. Jde o školu takzvaného sídlištního typu, rozlehlou, členitou, s centrálním dvorem, ze kterého vedou vchody do jednotlivých částí budovy. Za pěkného počasí dvůr žáci využívají o přestávkách. V budově není žádná centrální chodba, jen zatáčky, odbočky, schody...

„Děti se tu vyznají hned druhý den po příchodu, nemají s tím problém. Občas nám tu ale bloudí rodiče. Ty musíme směrovat,” poznamenal Ochmanský.

Budova na náměstí 9. května je jiná. Jde o klasickou školu s centrálním vchodem a třemi poschodími s dlouhými chodbami, z nichž jsou vstupy do tříd. V ní zabloudit prakticky nelze.

„Tato budova je nejúspornější. Zatepleny máme všechny tři objekty, ale tahle z hlediska topení vyžaduje nejméně peněz. A přitom sem chodí nejvíce dětí,” uvedl ředitel. Ve městě je známá jako „zelená”, protože dříve měla zelené rámy oken.

Obě budovy jsou kousek od sebe, pěšky pár minut, jen se přejde hlavní příjezdová silnice směrem od Vyškova. Mají také společnou zahrádku pro pěstitelské práce, o kterou se stará Jarmila Nezvedová.

Na pozemku jsou záhony pro první stupeň, na kterých děti zjara pěstují hrášek a ředkvičky, i záhony pro druhý stupeň, kde jsou okrasné květiny či bylinky.

Na pozemku mají žáci k dispozici altán, pozemek se skleníkem, meteorologickou stanicí, je na něm třeba i takzvaný hmyzí hotel, jezírko nebo ohniště.

„Dětem se i v dnešní době počítačů chce pracovat na zahrádce, je to znát. Zvláště klukům, kteří se často předhánějí v tom, kdo odveze třeba kolečka. U dívek se to někdy láme kolem sedmé třídy, kdy si začínají dělat nehty. Mají pak o ně strach,” řekla Nezvedová.

Poslední z budov školy je ve Slovákově ulici, která je postavená ve stejném stylu jako v Sušilově, ale je rozlehlejší a energeticky poněkud náročnější.

Právě na pracovišti Slovákova před dvěma týdny slavnostně otevřeli Centrum polytechnické výchovy a vzdělávání, které má žáky připravit na volbu budoucího povolání. Stálo asi 76 milionů korun. Jsou v něm čtyři odborné učebny, a to techniky a technologií, učebna dřevovýroby, kovovýroby a elektrovýroby, také učebna drobných ručních řemesel a přírodovědná učebna.

„Všechny jsou moderně vybavené, mají interaktivní tabule, 3D tiskárny. Například učebna techniky a technologií je vybavena moderními stroji či modely různých strojů, učebna dřevo, kovo a elektrovýroby je zase moderní dílnou zaměřenou na práci s robotickými systémy,” řekl ředitel.

Součástí centra je venkovní přírodovědná učebna v podobě amfiteátru a biotop. Amfiteátr vedení školy poslední srpnový týden využilo k setkání pedagogů.

„Bylo to velmi příjemné, přece jen je to něco jiného než setkání v jídelně. Bohužel to jde jen za pěkného počasí,” dodal.