Největší ledová kra na světě se u Antarktidy chytila do oceánské pasti: Taylorovy spirály

Radarové snímky zprostředkované agenturou AP zachycují největší ledovou kru na světě, blok o rozloze takřka 4000 km2, který se v Jižním (Antarktickém) oceánu stále točí dokola.

„Toto je skutečně neobvyklé chování pro ledovou masu,“ poznamenal oceánograf Alex Brearley z britské kontinentální operace British Antarctic Survey (BAS).

Jedná se fenomén, který oceánografové nazývají Taylorova spirála (teorie této spirály byla vypracována pro pohyb vody ve svrchních vrstvách oceánu, vyvolaný účinkem větru - pozn. red.), přičemž je možné, že A23a tomuto svému „žalářníkovi“ nebude moci uniknout celé roky, napsala k tomu zpravodajská stanice BBC.

„A23a je v současné době uvízlá v tomto válci vody, který leží v jižní části Jižního oceánu. Kra má neuvěřitelně zajímavou historii, protože jsme očekávali, že bude vytlačena z Weddellova moře u Antarktidy až na sever do cirkumpolárního proudu a pak velmi rychle roztaje,“ poznamenal Brearley s tím, že to se zatím vůbec nestalo.

Celá historie tohoto kusu „ledového ostrova“ je pozoruhodná. Útvar A23a se v roce 1986 oddělil od antarktické pevniny, konkrétně od Filchnerova ledovcového šelfu. Brzy však „zakotvil“ ve Weddellově moři, a stal se tak prakticky ledovým ostrovem.

Loni se však dal ostrov do pohybu pryč z vod Antarktidy, již koncem listopadu začal míjet severní okraj Antarktického poloostrova. Ledová masa putovala oceánem za pomoci silných větrů a mořských proudů.

Po skoro čtyřech desetiletích, kdy byl usazen na mořském dně, se začal posouvat do tzv. antarktického cirkumpolárního proudu, kde se voda pohybuje podle odborníků stokrát rychleji, než normálně teče např. v řekách a mořích.

Očekávalo se, že bude kra A23a oním proudem „násilím“ přesunuta do vod jižního Atlantiku, nicméně se (kromě zmíněné rotace) později už vůbec nepohnula – nadále setrvává severně od Jižních Orknejských ostrovů.

Místo toho, aby se ledovec pohyboval, zůstal na svém místě pomocí typu víru – jakési překážky na mořském dně, která se rozděluje na dva proudy a vytváří mezi nimi rotující vodní toky.

„Víme, že kra není ukotvena přímo na mořském dně. Ale místo toho se stalo, že uvízla v tomto druhu stojatého sloupce vody, kterému říkáme právě Taylorova spirála,“ popsal Brearley a doplnil, že se neví, jak dlouho tam zůstane.

A23a tedy zůstává na místě severně od Jižních Orknejí a otáčí se proti směru hodinových ručiček asi o 15 stupňů denně. A dokud se to bude dít, rozpad a případný zánik kolosu, který je v nejvyšším bodě vysoký až 400 metrů, se bude oddalovat.

Výzkumníci každopádně pokračují v analýze jeho chování, aby obecně lépe porozuměli tomu, co se děje s ledovci a ledovými krami a jak ovlivňují okolní prostředí.

A proč se vlastně tato kra „rozhodla“ dát do pohybu, jak už bylo řečeno, zrovna loni? „Ptal jsem se na to několika kolegů, zajímalo mě, zda to nemohla vyvolat například změna teploty vody u šelfu, ale všichni se obecně shodli, že prostě nastal její čas,“ poznamenal tehdy Andrew Fleming z BAS, který se specializuje na dálkové snímání pohybu ledovců.

„Od roku 1986 seděla na dně, ale tak dlouho se zmenšovala, až se odlepila a dala se do pohybu. První pohyb jsem zaznamenal už v roce 2020,“ dodal.

A nyní je kra opět „uhnízděná“ na jednom místě.