Článek
„Když na učňáku učíte matiku, češtinu, jazyky, tak je to zběsilá práce, protože děti vás ignorují. Na učňák chodí ty, které se fakt nechtějí učit. To znamená, že nesnášejí učitele teoretických předmětů. A když už má někdo šanci získat jejich pozornost, tak mistři, protože učí něco praktického, k čemuž už část z nich je přístupnější,“ popsal Právu své zkušenosti Tomáš Feřtek z centra pro informace ve vzdělávání EDUin.
Úroveň budoucích řemeslníků na mistrech stojí a padá, ale sehnat je bývá podle předsedy Sdružení učňovských zařízení Karla Dvořáka oříšek.
Současná kritéria je totiž řadí v platových tabulkách do nižších tříd, než do jakých se běžně učitelé dostávají. Na Dvořákově Středním odborném učilišti Ohradní v Praze 4 dosahují maximálně na 10. až 11. platovou třídu, kde nástupní mzdy začínají na 27 530 a 28 020 korunách hrubého.
Potřebuji pardály, kteří to předvedou
Kdyby měly školy konkurovat firmám, pak by mistr musel mít základ třeba 40 tisíc. Podle Dvořáka sice nelze očekávat, že by státní sektor takovým požadavkům mohl vyjít vstříc, nicméně mohl by jim ulehčit od další přítěže.
Například by se mohlo slevit ze zákonné podmínky, že mistr musí mít vysokoškolské vzdělání a pedagogické minimum.
„Potřebuju, aby dotyčný byl schopný v oboru, aby těm klukům dal ten fortel, fígle a finty, které zná. Třeba když má 50letý fachman, který leta maká v oboru, zdravotní potíže a nemůže se už ve firmě tolik otáčet, tak může jít k nám. S penězi půjde dolů, ale bude ve svém živlu. Ale dojíždět na stará kolena každý týden na pedagogické kurzy? To je odrazuje,“ řekl Právu Dvořák.
Když nás mistr chytl kouřit na záchodě, tak nepadaly důtky, dostali jsme ránu do břicha a pozvraceli se.
„Přeženu to, ale člověk se dvěma magistry, který strávil většinu času studiem, je mi k ničemu. Potřebujeme ty pardály, co ukážou klukům, jak správně nahazovat omítku, aby mu to nepadalo ze zdi a neměl toho víc na sobě než na stěně,“ navrhuje.
„A aby budoucí zámečnici viděli, jak se sváří, aby se mu ten výrobek nezkroutil. Mělo by tedy stačit, když prokáže, že uchazeč strávil v oboru určitý čas, a maturita by byla bonus,“ doplnil Dvořák.
Rizikové chování i nešikovnost
Pedagogické vzdělání je sice pro předávání vzdělání nezbytné, ale je otázkou, jestli pedagogické minimum na zkrocení učňů stačí. Statistiky České školní inspekce pravidelně vykazují, že na učilištích je nejvyšší výskyt rizikového chování. A v minulosti to nebylo jiné.
„O nás lámali mistři smetáky. Jinak se to nedalo. Jednoho kluka, který byl hodně drzý, mistr málem uškrtil, když spálil auto. Ale na druhou stranu, když nás chytl kouřit na záchodě, tak nepadaly důtky, dostali jsme ránu do břicha a pozvraceli se,“ popsal Právu své učení automechanikem Bedřich (40) z Prahy, který je dnes odborníkem v IT.
Podle Feřtka je to s dnešními žáky mnohem těžší.
„Když jsem chodil na učiliště v 70. letech, tak to nebylo zrovna luxusní prostředí, ale s tím dnešním je to naprosto nesrovnatelné. Ten poměr, kolik lidí chodilo tehdy na učiliště a střední školy, byl úplně jiný,“ řekl.
„Dneska na velkou část oborů chodí děti, které žádnou jinou možnost nemají. A hlavně to tak prožívají. Učitelé se těmto dětem prostě přestanou už na ZŠ věnovat,“ dodal Feřtek. A pak se podle něj musí mistři typicky třeba na kuchařských oborech potýkat s mladými lidmi, kteří se oboru vůbec nechtějí věnovat a „ještě jsou na to leví“.
„Tyto děti nejsou moc šikovné z mnoha důvodů. Nechodí moc ven ani do oddílů a trpí množstvím poruch učení či chování. Tři čtvrtiny mají fakt nějaký vážný problém,“ zdůraznil a podotkl, že kromě toho všeho mívají tyto děti i vážné problémy doma.
A na nezájem si stěžuje i Dvořák. „Kluk má záněty v palcích, jak mrská na mobilu všechny možné hry. Chodí do školy a hlava jim padá hned při první hodině, protože celou noc hráli střílečky. A rodiče honí peníze, aby uživili rodinu, a na děcka nemají čas,“ dodal.
Může se vám hodit na Seznamu:
