Nečekaný úspěch. Objem vody v části takřka vyschlého Aralského jezera vzrostl téměř o polovinu

„Objem vody v severní části Aralského jezera se zvýšil o 42 procent a dosáhl 27 miliard kubických metrů,“ uvedlo kazachstánské ministerstvo vodních zdrojů, podle něhož se jedná o srovnání s rokem 2008, kdy byla zahájena první fáze projektu na ochranu severní části Aralského jezera.

Agentura AFP původně uvedla, že se objem vody zdvojnásobil, později svůj chybný údaj opravila a informovala o tom, že vzrostl o téměř 50 procent.

Aralské jezero (dříve nazývané Aralské moře) je celkově vysychající bezodtokové slané jezero rozkládající se na území Kazachstánu a Uzbekistánu. Bývalo čtvrtým největším jezerem na světě, než ho sovětské zavlažovací projekty připravily o vodu a způsobily jeho téměř kompletní vyschnutí.

Jak dobře ilustruje mapa, vodní plocha jezera byla v minulosti nepoměrně rozsáhlejší.

Mizení Aralského jezera je považováno za jednu z nejhorších ekologických katastrof na světě. Úřady v sovětských dobách odklonily vodu z řek Amudarja a Syrdarja, které jezero napájejí, pro zemědělské účely – a to zejména k zavlažování při pěstování bavlny a rýže.

Aralské jezero začalo kvůli tomu vysychat. Během 80. let se jeho hladina natolik snížila, že se v roce 1987 rozdělilo na dvě vodní plochy: Severní (Malé) a Jižní (Velké) Aralské jezero. Výstavba kanálu poté přišla pozdě – kvůli dalšímu vysychání se jižní uzbekistánská část znovu rozpadla a úplně ztratila jakékoli přítoky. A nakonec z jezera časem zmizelo dohromady téměř 90 procent.

To způsobilo vyhynutí mnoha živočišných druhů a prakticky to ukončilo lidskou činnost v oblasti. Navíc vítr roznáší desítky milionů tun soli a toxického prachu z vyschlého dna jezera napříč Střední Asií, což způsobuje rakovinu a respirační onemocnění u lidí, upozorňuje s odkazem na AFP stanice France 24.

Rozdělené části jezera tedy potkal značně odlišný osud. Zatímco původně větší část ležící v Uzbekistánu téměř vyschla, menší severní část na kazachstánské straně se stala epicentrem ochranářských snah. Ty si zároveň vyžádaly úzkou spolupráci mezi pěti středoasijskými republikami, které se podle stanovených kvót dělí o vodu ze Syrdarji a Amudarji.

Loni úřady nasměrovaly 2,6 miliardy kubických metrů vody ze Syrdarji do severní části jezera, čímž se podle tamních úřadů také snížila slanost vody v jezeře, což podpořilo vodní život. Roku 2022 se podle serveru Astana Times dostalo do Aralského jezera ze Syrdarji jen 816 milionů kubických metrů vody.

Program na záchranu severní části Aralského jezera, financovaný společně kazachstánskou vládou a Světovou bankou, zahrnoval také vybudování infrastruktury, která má bránit odtékání vody z jezera. Již v letech 2003-2005 byla budována přehrada Kokaral (pojmenovaná podle někdejšího stejnojmenného ostrova v jezeře), přičemž už např. do roku 2006 bylo díky ní dosaženo navýšení hladiny severního jezera o téměř 10 metrů.

Další a nová fáze záchranného projektu by měla umožnit především opětovné nastartování ekonomických aktivit v regionu.

Uzbekistán každopádně dlouhodobě příliš nemá zájem omezit využívání řeky Amudarja pro zavlažování bavlny. Vyschlé dno jezera se spíše snaží využít k těžbě ropy.