Článek
Geminidy mají letos podle odborníků nejlepší možné podmínky. Maximum je předpovězeno na noc ze 13. na 14. prosince, konkrétně v 1:50 SEČ - v době, kdy je souhvězdí Blíženců nejvýše nad obzorem a na obloze meteory prší nejsilněji. Navíc neruší Měsíc, který je právě v noci maxima v novu.
„V průběhu noci (zejména tedy v časných ranních hodinách) zazáří nad českým nebem, daleko od měst produkujících výrazné světelné znečištění, až desítky meteorů v hodině, za celou noc až 1000 meteorů,” připomíná astronom a fotograf Petr Horálek.
Meteorický roj je jev, při kterém proud částic meziplanetárního prachu (meteoroidů) křižuje zemskou dráhu a tyto částice se pak při průletu zemskou atmosférou třou o molekuly vzduchu, postupně se vypařují a vytvářejí za sebou zářící stopu. Vznikají záblesky, které se odborně nazývají meteory, lidově „padající hvězdy“ či „létavice“. |
Meteory četně létají desítky hodin před maximem i po něm. Aktivita roje je totiž patrná již od 4. prosince, kdy Země začíná procházet proudem meteoroidů, a v průběhu dní pozvolně stoupá. Poslední meteory roje lze spatřit ještě 17. prosince. Znovu podobné podmínky nastanou až v roce 2023.
„K pozorování roje si kvůli dobrému rozhledu vyberte místo co nejméně rušené stromy či domy, především však co nejdále od světelného znečištění z měst (uvidíte tak i slabší meteory). Nejlépe se úkaz sleduje vleže - doporučujeme tedy nějaké lehátko či karimatku. Během prosincových nocí je také třeba počítat s možným výskytem inverzí, proto je nejlepší vydat se do hor,” radí Horálek.
Teď 90 meteorů/hodinu, do konce století ale roj může zmizet
Název roje Geminidy pochází od latinského názvu souhvězdí Blíženců, z něhož meteory po celou dobu aktivity roje zdánlivě vylétají. V případě Geminid leží toto místo - radiant - východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí: Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází souhvězdí Blíženců i s oběma hvězdami už za soumraku, a je tedy vidět celou noc.
Nejvýše nad obzorem pak v polovině prosince bývá kolem 2. hodiny ranní. Tehdy radiant roje v našich zeměpisných šířkách dosáhne výšky kolem 70° nad obzorem. Díky tomu lze v Česku pozorovat maximum roje s četností až 90 meteorů v hodině (většina meteorů zazáří nad obzorem, jen málo z nich pod ním).
Halleyova kometa metá po Zemi meteory. Orionidy vrcholí
První zprávy o roji Geminidy pocházejí z roku 1862. Tehdy byl ovšem roj velmi slabý, frekvence nepřesáhly 30 meteorů v hodině. Teprve ve 40. a 50. letech minulého století se počet meteorů v hodině zvýšil na dvojnásobek a do současných hodnot stoupal až do roku 1990.
„Podle některých modelů je tento nestálý roj právě v maximu a jeho frekvence se budou rok od roku snižovat. Do konce 21. století by pak měl roj skoro zmizet,” poznamenal český popularizátor astronomie.
Z drolícího se asteroidu
Ledoprachové částice, které svým hořením při průletu zemskou atmosférou vytvářejí toto nebeské divadlo, pocházejí z tělesa (3200) Phaethon. Zatímco nejběžnějším mateřským tělesem meteorických rojů bývá obvykle kometa, 3200 Phaethon je drolící se planetka. Pomocí družice IRAS ji 11. října 1983 objevili britští astronomové Simon Green a John Davies.
Byť u ní nikdy nebyla pozorovaná vysloveně kometární aktivita, jeví se planetka spíše jako kometa. Jednak svou protaženou dráhou, při níž se Phaethon dostává ke Slunci blíže než jakákoliv jiná planetka, a za druhé svou zásluhou na roji Geminidy. Někteří vědci se domnívají, že jde o fragment planetky Pallas v hlavním pásu asteroidů a že Geminidy jsou způsobeny rozdroleným materiálem tohoto kosmického rozpadu.
Tento asteroid oběhne Slunce jednou za necelých 524 dní. Jeho poslední blízký průlet kolem Země nastal 10. prosince 2007 - při něm minul naši planetu ve vzdálenosti jen asi 18 milionů kilometrů. Další těsné průlety se pak odehrají v letech 2050 a 2060. „Nejblíže k Zemi se v tomto století ocitne až 14. prosince 2093. Tehdy ji od Země budou dělit pouhé tři miliony km. Fyzická srážka se Zemí však nehrozí,” doplnil Horálek.
Konjunkce planet a jednodenní „návštěva” Měsíce
Pozorování úkazu zvečera za soumraku a krátce po něm doplní nad jihozápadem vzácná konjunkce planet Jupiteru a Saturnu. Planety se k sobě úhlově blíží tak těsně, jako tomu bylo naposledy v roce 1623 - a ještě těsněji v roce 1226.
Mimořádné předvánoční setkání Jupiteru a Saturnu. Blíž si byly naposledy roku 1226
Nejblíže k sobě budou o týden později po maximu Geminid, v pondělí 21. prosince, a to na pouhých 6’ (jen zhruba pětina úhlového průměru Měsíce v úplňku). Dvojice planet bude toho dne už v 17 hodin jen 10° nad obzorem. V 18 hodin, kdy už bude dostatečná tma, se planety snesou ke 3° výšky nad obzor a o půl hodiny později, v 18:30, zapadají.
Dne 19. listopadu navíc došlo na večerní obloze k blízkému setkání planet Jupiter a Saturn i s Měsícem. „Další setkání Měsíce s Jupiterem a Saturnem nastane ve večerních hodinách ve dnech 16. a 17. prosince,” řekl Novinkám Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Když to tedy počasí dovolí, jsou Jupiter a Saturn nad jihozápadem pozorovatelné denně, ale společně blízko sebe i s Měsícem právě až 16. prosince.
Podobná konjunkce těchto dvou planet je rovněž astronomy považována za pravděpodobný původ Betlémské hvězdy v roce 7 př. n. l. Saturn je považován za „hvězdu Židů“, Jupiter za tu královskou, obě planety se tehdy nacházely blízko sebe v židovském souhvězdí Ryb a nabídly hned tři konjunkce za sebou.